Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

Nejednoznačnost právního pojmu „nepřihlíží se“ lze spatřovat v nekonzistent nosti zákonodárce, přičemž v případě občanského zákoníku je nedostatek formy ztěžo ván „pouze“ vadou neplatnosti, kdežto v případě zákoníku práce by taková náležitost právního jednání způsobovala „dokonce“ zdánlivost celého právního jednání, ačkoliv by potencionálně reflektovalo vůli účastníka vedoucímu k určitému pracovněprávní mu jednání. Zejména pro adresáta právního jednání může být taková právní úpra va nepřehledná, nejednotná a komplikovaná. Tyto tři atributy zcela jistě snižují míru právní jistotu v právní řád, zejména pak v to, zdali určitý pracovní poměr nadále trvá, či nikoliv. Důležité je také zmínit, že do konce roku 2013 byla právní jednání v pra covním právu nyní označovaná pojmem „nepřihlíží se“ stižena neplatností. 22 V přípa dě skončení pracovního poměru před touto novelizací tedy platilo, že se zaměstnanec nebo zaměstnavatel mohou žalobou podanou ve lhůtě stanovené v § 72 ZPr takové neplatnosti dovolat. Skončení pracovního poměru tedy bylo vždy buď platné, nebo neplatné. Jakákoli vada právního jednání, a to i nedostatek doručení způsobovala do 31. 12. 2011 neplatnost skončení pracovního poměru. 23 J. Pavlátová k výše uvedenému uvádí příklad, kdy se obě strany pracovněprávního vztahu ke zdánlivému rozvázání pracovního poměru chovají jako k platné výpovědi či okamžitému skončení pracovního poměru nebo zrušení pracovního poměru ve zku šební době. Dovozuje, že „žaloba podle § 72 ZPr zřejmě nepřichází v úvahu a v úvahu nepřichází ani dvouměsíční prekluzivní lhůta, jejímž marným uplynutím by došlo k ur čitému uznání platnosti rozvázání pracovního poměru. Hrozí zde v některých případech právní nejistota nejen, pokud jde o vztah zaměstnance a zaměstnavatele, ale i o jejich vztah k jiným subjektům, mimo jiné povinnosti v oblasti sociálního pojištění.“ 24 K zamyšlení poté může být, zdali není zbytečně přísným důraz, který zákoník práce klade na písem nou formu právních jednáních v pracovněprávních vztazích, pokud nedodržení takové formy postihuje zdánlivostí, která je ve smyslu občanského zákoníku „sankcí“ využíva nou na vůbec nejzávažnější vady právního jednání, jako je absence vůle, absence vážné vůle, neodstranitelná neurčitost nebo nesrozumitelnost. Zdánlivost vytváří právní nejistotu. V právním řádu, zejména tam, kde se obje vuje pojem „nepřihlíží se“, může existovat nejasnost a otevřenost pro rozdílné interpre tace. To vytváří prostor pro nedorozumění a sporové situace mezi zaměstnavateli a za městnanci, kteří se mohou stát obětí nejasných formulací a nejednoznačných právních postupů. Zdá se být v rozporu s principem právní jistoty, pokud jsou jednání, ke kte rým „se nepřihlíží“, pod možností soudního přezkumu, avšak bez jakékoliv časového 22 BOGNÁROVÁ, V. Co změnil nový občanský zákoník v pracovním právu?: How did the new civil code change the labour law? Masarykova Univerzita. [cit. 2023-08-17]. Online. Dostupné z: https://www.law. muni.cz/sborniky/pracpravo2014/files/002.html. 23 PÁVEK, R. Zdánlivost a neplatnost právního jednání v pracovněprávních vztazích . Plzeň, 2019. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta Právnická. Vedoucí práce JUDr. Martin Janák. 24 PAVLÁTOVÁ J. Zdánlivost právního jednání v pracovněprávních vztazích . In Labor ipse voluptas, 2014. s. 165–181. ISBN: 978-83-7490-769-9.

22