Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

nosti, nikoliv však z titulu pracovního úrazu. 18 Při pracovní cestě je tak nutné jednotli vé skutkové děje důsledně podřazovat pod jednotlivé úkony, při nichž může vzniknout pracovní úraz. Utrpí-li zaměstnanec úraz při stěhování zavazadla z recepce do pokoje, o pracovní úraz se nejedná, neboť úkon nutný před počátkem výkonu práce podle § 274a odst. 2 ZP již skončil. Zaměstnanec, který by se domáhal náhrady škody z titulu pracovního úrazu, by mohl argumentovat tak, že úkon nutný před počátkem výkonu práce je upraven obecně a to, že zákon výslovně pamatuje na konkrétní situaci (§ 274a odst. 2 ZP) neznamená, že následné úkony jsou z toho nutně vyloučeny. Ustanovení § 274a odst. 2 ZP je nezbytné proto, aby cesta na místo určení pracovní cesty nebyla pova žována za cestu do zaměstnání. Ostatně pokud by zákon výslovně nestanovil, že úraz utrpěný na cestě do/ze zaměstnání není pracovním úrazem, bylo by možné přesvěd čivě argumentovat, že jde o úkon potřebný před počátkem výkonu práce či po jeho skončení. K výkonu jakýchkoliv činností (ať už na pracovní cestě, nebo na pracovišti zaměstnavatele) je totiž bezesporu nutné, aby se tam zaměstnanec dopravil. Aby zaměstnanec mohl v místě pracovní cesty konat práci (zde účastnit se školení konaném v penzionu), je nutné, aby se rovněž ubytoval. Na rozdíl od cesty na místo konání pracovní cesty nejde o fyzicky neodmyslitelnou skutečnost. Je-li však pracovní cesta vícedenní, zaměstnanec se z povahy věci ubytovat musí. Lze tak uvažovat o argu mentaci, že jde o úkon nezbytný před počátkem výkonu práce, resp. po jeho skončení. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu však nelze všechny činnosti, které za městnanec na pracovní cestě koná, považovat za činnosti (alespoň) v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jen proto, že byl zaměstnanec na pracovní cestu vyslán zaměstnavatelem. Nejvyšší soud opakovaně dovozuje, že průběh pracovní cesty se štěpí na několik úseků, které nelze posuzovat totožně. 19 Nejvyšší soud tak výslovně dovodil, že úraz utrpěný při ubytování na pracovní cestě pracovním úrazem není. 20 Argumentem na podporu současné úpravy je dle mého názoru skutečnost, že pra covní cesta je výsledkem dohody smluvních stran pracovní smlouvy na změně místa výkonu práce. Zaměstnanec tedy vyslovil souhlas s tím, že bude práci konat na jiném místě, než bylo původně dohodnuto, a to při vědomí toho, že se v daném místě bude muset ubytovat. 21 Pokud bude úraz důsledkem nedostatků v ubytování (např. uvolně né prkno podlahy), je dána občanskoprávní odpovědnost toho, kdo má objekt ve své dispozici. Je-li úraz jiné povahy (např. důsledkem nešikovnosti zaměstnance), není důvod, proč by za něj měl odpovídat zaměstnavatel. 18 Přespávání v ubikaci není v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání, i když jde o ubytování poskytnuté zaměstnavatelem. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1961, sp. zn. 4 Cz 20/61. 19 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4834/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5306/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1008/2020. 20 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1008/2020. 21 Případně tam dojíždět, tedy konat cestu do/ze zaměstnání.

63