Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2023

Mgr. JAROSLAV KUBA 77 POSKYTOVATEL SLUŽEB PRO SDÍLENÍ OBSAHU ONLINE

1. Úvod Začátek roku 2023 přinesl účinnost jedné z dosud nejrozsáhlejších novel občan ského zákoníku (donedávna ještě občas označovaného přívlastkem „nový“), nazývané podle své převažující materie novelou spotřebitelskou 78 . Trochu ve stínu změn v oblasti ochrany spotřebitele však zůstala transpozice směrnice 2019/770 o některých aspek tech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, z většiny implemen tovaná prostřednictvím zakotvení nového smluvního typu – smlouvy o poskytování digitálního obsahu do občanského zákoníku touto novelou. Cílem tohoto příspěvku proto je uvedený nový institut váženým čtenářům přiblížit. Smlouvou o poskytování digitálního obsahu se dle své definice zavazuje poskyto vatel zpřístupnit uživateli věc v digitální podobě (tj. digitální obsah) k užívání pro vlastní potřebu, a uživatel se zavazuje platit za to odměnu (v penězích, či v podobě jiné peněžité hodnoty např. typu poukázky nebo kupónu). Jako digitální obsah se přitom rozumí data, která jsou vytvořena a poskytována v digitální podobě, jako počítačové programy, videosoubory, zvukové soubory, e-knihy a podobně. S ohledem na specifika těchto nehmotných věcí, které bývají zpravidla předmětem práv duševního vlastnic tví, zvolil zákonodárce variantu vytvoření samostatného oddílu občanského zákoníku (stejnojmenně nazvaného „poskytování digitálního obsahu“), který systematicky ná sleduje po stávající úpravě licence. Tento nový smluvní typ v sobě však aspekty licence nezahrnuje; vyžaduje-li užívání digitálního obsahu oprávnění k výkonu práva duševní ho vlastnictví, použijí se příslušná ustanovení o licenci také. Jinými slovy, pravidla v tomto oddíle obsažená se tedy použijí na každou smlouvu, jejímž předmětem je úplatné zpřístupnění digitálního obsahu k užívání pro vlastní potřebu. V praxi se samozřejmě může jednat i o komplexnější smíšené smlouvy, kom binující v sobě vícero typů (kromě licence např. smlouvu o dílo u digitálního obsahu vytvářeného na zakázku apod.). Tato pravidla se obdobně použijí také na služby digi tálního obsahu (směrnicí označované jako „digitální služby“), tedy na služby, které uži vateli umožňují buď vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, či případně sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tím to nebo jiným uživatelem služby, anebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty. Jelikož zákon mezi pravidly pro digitální obsah a služby blíže nerozlišuje, bude i v tento článek dále souhrnně hovořit jen o digitálním obsahu. 77 Mgr. Jaroslav Kuba je doktorandem Centra práva duševního vlastnictví Právnické fakulty Univerzity Karlovy a též advokát se specializací na práva duševního vlastnictví a právo informačních technologií. 78 Zákon č. 374/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozděj ších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

39