Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2023

Je-li digitální obsah poskytován namísto odměny výměnou za osobní údaje spotře bitele, nemůže spotřebitel z povahy věci požadovat přiměřenou slevu, nicméně může od smlouvy odstoupit i v případě nevýznamné vady. Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, je poskytovatel až na taxativně vyjmenované výjimky povinen se zdržet užívání obsahu, který byl vytvořen spotřebitelem (user-ge nerated content), odlišného od jeho osobních údajů. Výjimky dopadají na případy, kdy je obsah bez poskytovaného digitálního obsahu nepoužitelný (směrnice hovoří o obsahu, který nelze využít mimo rámec digitálního obsahu nebo služby nebo digitální služby poskytnutých obchodníkem ), obsah se vztahuje výlučně k činnosti spotřebitele při užívání digitálního obsahu, poskytovatel obsah smísil s jinými daty a může být oddělen jen při vynaložení nepřiměřeného úsilí, nebo byl vytvořen společně s jinými osobami, které mohou obsah nadále užívat. Režim následného nakládání s osobními údaji spotřebitele se řídí příslušnými právními předpisy (zejm. GDPR), včetně veš kerých práv, která z nich spotřebiteli plynou (právo na výmaz osobních údajů, jejich přenositelnost atd). Poskytovatel je také povinen s výjimkou těchto případů (avšak včetně obsahu vy tvořeného společně s jinými osobami) zpřístupnit spotřebiteli na jeho žádost obsah, který při užívání digitálního obsahu jeho prostřednictvím vytvořil nebo uchovával. Ze systematiky zařazení této normy plyne, že se vztahuje na případy, kdy spotře bitel od smlouvy již účinně odstoupil, jinými slovy nemá poskytovatel povinnost podobné žádosti vyhovět za trvání či řádného splnění závazku. Podobně není nijak omezena doba, po kterou může být tato žádost uplatněna (neboli po kterou musí poskytovatel předmětný obsah po odstoupení od smlouvy uchovávat), uvažovat nej spíše lze o třech letech odpovídajících obecnému promlčení. Poskytovatel je nicméně povinen obsah zpřístupnit bezplatně, v přiměřené době a v běžně používaném stro jově čitelném formátu. Je zřejmé, že v praktických situacích může být mnohdy sporné, zda na konkrét ní uživatelský obsah určitá výjimka dopadá, příp. zda v daném kontextu představuje osobní údaj či nikoliv (např. příspěvek na sociální síti či fotografie zachycující uživate le); text zákona v tomto směru dává prostor k různým výkladům. V této souvislosti se nicméně nabízí otázka, proč jsou takto relativně rozsáhlá a specifická práva k dispozici pouze okruhu (z povahy věci nespokojených) spotřebitelů, kteří od smlouvy s posky tovatelem odstoupili, a nikoliv též ostatním. Zákon dále výslovně stanoví, že pokud spotřebitel od smlouvy odstoupí, může mu poskytovatel zabránit v dalším užívání digitálního obsahu, zejména tím, že mu digi tální obsah nebo uživatelský účet znepřístupní. Zákonodárce tím chtěl dle důvodové zprávy postavit na jisto i toto oprávnění, které nemusí z obecné úpravy jednoznačně plynout (z dosud platné legislativy lze dovozovat jen vznik bezdůvodného obohacení, pokud by spotřebitel i po skončení závazku v užívání digitálního obsahu pokračoval). Tomu odpovídá taktéž výslovně zakotvená povinnost spotřebitele zdržet se užívání

46