Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2023

EU či vzoru EU a naopak je zde důležitá role národních orgánů, projevující se i dále po zápisu. Řízení o zápis je totiž rozděleno do dvou fází, národní a komunitární. V první fázi (národní či vnitrostátní fáze) je dána pravomoc členských států, kdy tato fáze řízení zahrnuje přijetí žádosti o zápis od žadatele, její přezkum, vnitrostátní námitkové řízení a (po pozitivním výsledku vnitrostátní fáze řízení) předání žádosti o zápis evropskému Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) s cílem zahájit komunitární fázi řízení. Předpokládá se, že členské státy k vnitrostátní fázi přijmou příslušnou procesní úpravu, jež by mj. měla upravovat též konzultace mezi žadatelem a případnými vnitrostátními namítajícími, a dále proces námitek a důvody pro zamítnutí zápisu (v souladu s komunitární úpravou v druhé komunitární fázi ří zení). Umožněna je též spolupráce vícero členských států při přezkumu apod., což je praktické vzhledem k mnohdy přeshraničnímu působení a známosti určitého zeměpis ného označení, kdy nejsou řídkým jevem i mezistátní spory (viz např. označení Tokaj pro vína či rakija/rakije). Praktické je oprávnění členského státu poskytnout dočasnou vnitrostátní ochranu pro dané označení již od předání žádosti o zápis EUIPO, tzn. od skončení první fáze. V druhé (komunitární) fázi je dána pravomoc EUIPO a řízení zde zahrnuje pře zkum žádostí o zápis, vedení námitkového řízení a udělení či zamítnutí zápisu. Pouze EUIPO je příslušný pro řízení ohledně zeměpisných označení z třetích zemí mimo EU. Komunitární fáze může být také fází jedinou, a to v případě tzv. řízení o přímém zápisu u EUIPO. Komise totiž může udělit členskému státu výjimku a umožnit mu přenesení celého řízení na EUIPO, a to typicky v situaci, kdy daný členský stát nemá zvláštní vnitrostátní systém ochrany zeměpisných označení pro nezemědělské výrobky. To samozřejmě není případ ČR. Dále též Komise může ve vymezených případech jednotlivých řízení převzít pravomoc EUIPO, ať již na žádost členského státu či z vlast ního podnětu. Ve svém důsledku se tak zavede částečná dvoukolejnost až trojkolejnost řízení o zápisu, jednak před EUIPO či Komisí, jednak před vnitrostátními orgány (ve vymezené obsahově „vnitrostátní“ fázi). Rejstřík zeměpisných označení pro neze mědělské výrobky povede centrálně EUIPO, přičemž symbolika zeměpisných označe ní je přizpůsobena stávající grafice označení pro zemědělské výrobky. Při zápisu a dalších úkonech (řízení o změně specifikace výrobku či zrušení výrobku) se vychází ze silné role sdružení (seskupení) výrobců, podobně jako v stávajícím čes kém a komunitárním systému pro zemědělské výrobky, byť výjimečně není vyloučena např. žádost o zápis podané jen jedním výrobcem anebo i místním či regionálním orgánem (např. v ČR obce a kraje). Stávající sdružení výrobců existující v ČR tak jistě mají důvod nejen k další existenci, ale také k rozšíření a přizpůsobení své činnosti dle Nařízení ZOP. Činnost sdružení výrobců se přitom nemusí omezovat jen na čistě právní oblast, nýbrž také na oblast marketingu, propagace a identifikace jednotlivých zeměpisných označení a vlastností výrobku.

68