Aktuální otázky práva autorského a práv průmyslových 2023

Platí, že evropský zápis je podmínkou mezinárodní ochrany dle Lisabonské smlouvy, a proto zánik vnitrostátní ochrany (bez jejího nahrazení komunitárním zápisem) pove de automaticky i ke zrušení mezinárodních zápisů těchto označení původu. Nařízení ZOP zde umožňuje, aby členským státům, které jsou smluvními stranami Lisabonské dohody (tzn. též ČR) a mají příslušné mezinárodní zápisy, bylo umožněno pokračová ní této mezinárodní ochrany, k čemuž směřuje též změna Nařízení (EU) 2019/1753. V ČR se nyní ve vazbě na Nařízení ZOP připravuje „prováděcí“ novela našeho národního zákona č. 452/2001 Sb. o ochraně označení původu a zeměpisných ozna čení, která se zaměří na procesní úpravu vnitrostátní fáze zápisného řízení, postupu při „transformaci“ národních zápisů v evropské, kompetence českých úřadů, kontrolní a jiné mechanismy aj 4. Závěr Nový komunitární systém ochrany zeměpisných označení pro nezemědělské výrob ky dle Nařízení ZOP představuje vpravdě revoluci na poli zeměpisných označení, a to s výrazným dopadem na český vnitrostátní systém a české subjekty. Napříště již v celé oblasti zeměpisných označení, ať již pro zemědělské nebo nezemědělské výrobky, bude existovat jen jediná, jednotná komunitární ochrana na základě komunitárního zápisu u EUIPO. Dosavadní vnitrostátní systémy ochrany naopak přestanou existovat a bu dou nahrazeny systémem nadnárodním, komunitárním. Nařízení ZOP je v tomto ohledu posledním krokem k úplné supranacionalizaci systému ochrany zeměpisných označení, neboť ochrana zeměpisných označení pro zemědělské výrobky již předtím nebyla na vnitrostátní úrovní možná (viz tento stav reflektující § 3 ZOP, ve znění no vely zákonem č. 255/2022 Sb.). Zda-li je tento stav ochrany stavem pozitivním pro české subjekty, je dle našeho názoru velmi diskutabilní. Český systém ochrany zeměpisných označení byl, resp. stále je tradičně silný, robustní a plně funkční, což ve zvýšené míře platí u zeměpisných označení pro nezemědělské výrobky, kde komunitární úprava dříve vůbec neexistova la, stejně jako v řadě států EU. České subjekty také využívaly výhod mezinárodních zápisů dle Lisabonské dohody, jejímiž členy je také řada států EU. Opětovně zdůraz ňujeme, že u jiných průmyslových práv vedle sebe působí souběžně bez větších práv ních problémů komunitární i národní systémy ochrany (ochranné známky EU, vzory EU). Je otázkou, proč podobný systém paralelní existence komunitárního a národního systému nebyl zachován též u zeměpisných označení, přinejmenším u zeměpisných označení pro nezemědělské výrobky. Pro české subjekty nové Nařízení ZOP nepřináší dle našeho názoru jen jednoznačné výhody. Sice bude možné získat celounijní ochranu, ovšem předtím je nutné zajistit zápis stávajících národních zeměpisných označení na komunitární úrovni, což není jen pouhou formalitou. Není nepochybně jistotou, že veškerá národní označení projdou „filtrem“ komunitárního řízení, např. s ohledem na poměrně úzkou definici řemesl-

71