ČPŽP 1/2018 (47)

1/2018 VĚDECKÁ TÉMATA letadla hladinu nižší, než dané letadlo dosahovalo. Ač tyto normy nesplňovaly normy německé, splňovaly limity stanovené směrnicí 80/51/EHS, která však při- pouštěla možnost přijmout přísnější vnitrostátní předpisy určující přípustné hla- diny emisí hluku. SDEU potvrdil, že i když vnitrostátní úprava stanovila přísnější mezní hodnoty hluku a znamenal omezení obchodu uvnitř Společenství (šlo tedy o rozpor s čl. 30 SES), bylo možné toto omezení odůvodnit potřebou ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. Zároveň opatření muselo být přiměřené cíli, kterým je boj proti hlukovému znečištění. V tomto případu se odráží výše zminěná judikatura ve věci Cassis de Dijon. 3. Výjimky ze zákazu omezení volného pohybu zboží Možné výjimky z omezení dovozu a vývozu zboží jsou uvedeny v čl. 36 SFEU. Kromě toho patří k nepsaným kategorickým požadavkům i ochrana životního prostředí. Co se pojmu kategorický požadavek týká, vycházelo v průběhu let na- jevo, že taxativně stanovené výjimky čl. 30 SES (nyní čl. 36 SFEU) nejsou schopné zabránit tomu, aby členské státy zachovávaly na svém území opatření týkající se dovezeného i tuzemského zboží, jež měla nepřímo diskriminační charakter pro- jevující se v účincích na dané zboží. Taková opatření byla považována za legální, pokud nebyla v rozporu s unijními harmonizačními opatřeními. To vedlo k tomu, že Komise navrhovala značné množství směrnic harmonizujících vlastnosti zboží. SDEU se proto v jednom ze svých nejznámějších rozsudků 77 pokusil o nastolení rovnováhy mezi zákazem omezování pohybu zboží plynoucím z čl. 28 a 29 SES (nyní čl. 34 a 35 SFEU) a neharmonizovanými rozdíly mezi národními úprava- mi tím, že akceptoval i taková národní omezení volného pohybu zboží, která ne- jsou explicitně založená na výjimkách čl. čl. 36 SFEU. Kategorický požadavek je tedy jiný požadavek veřejného zájmu, než ten, který je výslovně zmíněn v čl. 36 SFEU a splňuje tu podmínku, že nejde o požadavky, které již byly harmonizovány na unijní úrovni, omezení nemá diskriminační charakter a je přiměřené. 78 Jestliže unijní zákonodárce přijme značné množství legislativy, která harmo- nizuje podmínky, za kterých mají být výrobky uváděny na vnitřní trh a za jakých mohou volně na tomto trhu obíhat, nemají členské státy velký prostor ke stanove- ní vlastních podmínek udávajících vlastnosti výrobků. Aby bylo jasné, zda navr- hované vnitrostátní opatření spadá pod rámec sekundárních unijních předpisů, je důležité stanovit rozsah působnosti unijních nástrojů, kterými je daná problema- tika upravena. Je například možné, že unijní sekundární právo plně harmonizuje pouze některé aspekty daného problému, nebo se vztahuje pouze na určité výrob- ky nebo jen na určité stádium výrobního procesu těchto výrobků. Jako příklad

77 Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1979, 120/78 Cassis de Dijon. 78 SVOBODA, P., Úvod do evropského práva. C. H. Beck. 1. vydání. 2004, str. 165.

ͬͪ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ