ČPŽP 1/2018 (47)

1/2018 KOMENTOVANÁ JUDIKATURA SOUDNÍHO DVORA EU opravný prostředek podán neuvážlivě či je šikanózní, nebo pokud mezi údajným porušením vnitrostátního práva v oblasti životního prostředí a újmou na životním prostředí neexistuje žádná souvislost. Je však možné, aby vnitrostátní soud vzal v úvahu takové faktory, jako jsou zejména rozumná šance na úspěch opravného prostředku nebo jeho neuvážlivý či šikanózní charakter, za předpokladu, že výše nákladů uložených navrhovateli není nepřiměřeně vysoká. Také je již na světě sta- novisko generální advokátky ve věci C-671/16 ( Inter-Environnement Bruxelles a další ) , 34 která se týká výkladu pojmu „plány a programy“ podle směrnice SEA. Podle generální advokátky je pro identifikaci koncepce rozhodující, zda stanovené normy mohou mít významný vliv na životní prostředí. Několik rozhodnutí Soudního dvora se jako v posledních letech již tradičně týká problematiky přidělování emisních povolenek. V rozsudku ve věci C-58/17 ( INEOS ) 35 Soudní dvůr posuzoval, zda německé orgány mohly odmítnout při- dělit bezplatné povolenky na emise z procesů spalování kapalných odpadových látek z důvodu, že německá právní úprava se použije pouze na odpadní plyny. Předběžná otázka tudíž směřovala na výklad pojmu „dílčí zařízení pro emise z procesů“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. d) rozhodnutí 2011/278. 36 A podle soudu německá právní úprava obstojí, neboť emise vyprodukované spalováním částečně zoxidovaného uhlíku obsaženého v kapalných odpadových látkách nemohou být podle uvedeného rozhodnutí zohledněny. Vtipný zádrhel se skrývá v nepřesném českém překladu rozhodnutí, kdy je v bodu 51 odůvodnění namísto „nebrání“ uvedeno „brání“. Kdo se pak má v té judikatuře vyznat… Stejné společnosti se týká i rozsudek ve věci C-572/16 ( INEOS ) , 37 ve kterém Soudní dvůr konstato- val, že členské státy mohou stanovit u žádostí o přidělení bezplatných povolenek pro období 2013–2020 prekluzivní lhůtu, po jejímž uplynutí nemá žadatel žádnou možnost svou žádost opravit či doplnit, pokud tato lhůta není takové povahy, aby prakticky znemožňovala či nadměrně ztěžovala podání takové žádosti. V rozsud- ku ve věci C-577/16 ( Trinseo Deutschland ) 38 Soudní dvůr dospěl k závěru, že zařízení na výrobu polymerů, zejména polykarbonátu, nespadá pod systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, neboť neprodukuje přímé emise CO 2 . 34 Stanovisko generální advokátky Juliane Kokott ze dne 25. 1. 2018, Inter-Environnement Bruxelles a další (C-671/16, ECLI:EU:C:2018:39). 35 Rozsudek SDEU ze dne 18. 1. 2018, INEOS (C-58/17, ECLI:EU:C:2018:19). 36 Rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2011, L 130, s. 1). 37 Rozsudek SDEU ze dne 22. 2. 2018, INEOS (C-572/16, ECLI:EU:C:2018:100). 38 Rozsudek SDEU ze dne 28. 2. 2018, Trinseo Deutschland (C-577/16, ECLI:EU:C:2018:127).

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Ͱͫ