ČPŽP 45 3/2017

3/2017 STUDENTSKÉ VÝZKUMNÉ OKÉNKO antropogenní emise skleníkových plynů. 36 Možnost podání obdobných žalob pro- ti sektoru fosilních paliv nicméně Roger Cox do budoucna nevylučuje. 37 Co se žalobního návrhu týká, Urgenda se nedomáhala náhrady újmy, ale vydání opatření, 38 kterým by soud vládě uložil povinnost snížit do roku 2020 emise sklení- kových plynů o 25% oproti roku 1990 ( alternativa facultas snížit do roku 2030 emise o 40%). 39 Žalobce tudíž nemusel tvrdit a dokazovat existenci újmy, ale pouze její hrozbu. 2.5 Rozsudek Dle soudu představuje jádro sporu otázka, zda má stát vůči Urgendě povinnost stanovit přísnější limity emisí skleníkových plynů, zejména CO 2 , nad rámec sou- časného klimatického plánu vlády. 40 Soud upozornil, že postrádá odborné zna- losti k posouzení tak závažné a komplikované otázky jako je klimatická změna. Při svém rozhodování proto vycházel pouze ze skutečností, na kterých se strany shodly (závěrečné zprávy IPCC a Programu OSN pro životní prostředí, vědecké poznatky národních institucí jako Planbureau voor de Leefomgeving a Koninklijk Nederlands Meteorologisch Instituut ). 41 Rozhodné pro stanovení míry náležité péče státu byly především závazky vy- plývající z mezinárodního práva, které nejsou přímo vymahatelné. Takový způsob rozhodování není pro nizozemské soudnictví nijak netypický. Zůstává nicméně otázkou, zda by soud rozhodl jinak, pokud by Nizozemsko nebylo smluvní stra- nou UNFCCC a zda je správné z vědeckých zjištění činit normu určující nepsaný standard náležité péče. 42 Soud se nejprve zabýval procesní stránkou věci, především aktivní legitimací žalobce (viz výše). Při posuzování hmotněprávního hlediska si soud zodpověděl následující sérii otázek: Jak závažná rizika představuje klimatická změna a jaký redukční cíl je zapotřebí k odvrácení těchto rizik? Má vláda vůči Urgendě vzhledem k hrozící změně klimatu zákonnou povinnost přijmout redukční opatření? Pokud ano, je v pravomoci soudu, s ohledem na princip dělby moci, o takové záležitosti rozhodnout? 43

36 čl. 4 (2) písm. a I. Dodatku k UNFCCC 37 COX, Roger. A climate… s. 147. 38 Žaloba na splnění povinnosti ve smyslu § 3:296 Burgerlijk Wetboek.

39 Bod 3.1. rozsudku. 40 Bod 4.1. rozsudku. 41 Bod 4.3. rozsudku. 42 De GRAAF, K. J. and J. H. Jans. The Urgenda Decision: Netherlands Liable for Role in Causing Dangerous Global Climate Change. Journal of Environmental Law , 2015. 27(3). s. 525-526. 43 COX, Roger. A climate... s. 151.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͩͪͩ