ČPŽP 45 3/2017

3/2017 STUDENTSKÉ VÝZKUMNÉ OKÉNKO Právní zástupce Urgendy Roger Cox se domnívá, že žaloby založené na obdob- né argumentaci mají naději na úspěch v celé Evropské unii. Přístup k prevenční povinnosti je totiž dle jeho názoru konstruován ve všech členských státech analo- gicky. 106 Nutno poznamenat, že klíčová pro rozhodnutí nizozemského soudu byla generální klauzule, která umožňuje soudu dovodit občanskoprávní odpovědnost na základě nepsaného práva. 107 Podobné ustanovení v NOZ nenalezneme. Soukromoprávní odpovědnost se na rozdíl od té veřejnoprávní běžně uplatní ve vztazích závazkového charakteru; směřuje vůči konkrétní soukromé osobě, je- jíž právo bylo porušeno. 108 Občanskoprávní odpovědnost v právu životního pro- středí se tak tradičně dovozuje v případech, kdy dochází ke vzniku přesně urče- né újmy na vlastněných složkách životního prostředí. Specifickou veřejnoprávní úpravu odpovědnosti za ekologickou újmu nalezneme v zákoně č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě. Klima mezi složky životního pro- středí chráněné tímto zákonem 109 nepatří. Jaké možnosti ochrany nám nabízí občanský zákoník? Obecně lze na úseku ži- votního prostředí uvažovat o podání tzv. sousedské žaloby (§ 1013 odst. 1), žaloby z rušené držby (§ 1003 a násl.), prevenční žaloby (§ 2900 a násl.) a žaloby na ochranu osobnosti (§ 82). 110 Připustíme-li, že klima lze chránit soukromoprávními prostřed- ky, budou pro náš případ relevantní dva posledně uvedené druhy žalob. 4.3 Prevenční žaloba Zásadu prevence environmentálních újem na ústavní úrovni vyjadřuje čl. 11 odst. 3 (ve vztahu k vlastnictví) a čl. 35 odst. 3 Listiny, podle něhož „[…]při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí […] nad míru stanovenou zákonem“ . Občanský zákoník z roku 1964 111 upravoval všeobecnou prevenční povinnost v § 415. Novela zákona v roce 1991 112 učinila objektem pre- vence i životní prostředí, když uložila povinnost „[…] každému počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám […] na přírodě a životním prostředí“ . 113 106 COX, Roger. The Liability… s. 145-146. Svá tvrzení opírá odkazem na Principy evropského delikt- ního práva (PETL), konkrétně na čl. 3:102 – 3:106 týkající se kauzality v případě mnohosti škůdců a na 4. hlavu věnovanou odpovědnosti za zavinění. 107 § 6:162 odst. 2 Burgerlijk Wetboek. 108 RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo . Brno: Václav Klemm – Vydavatel- ství a nakladatelství, 2014. s. 434. 109 § 2 písm. a) zákona č. 167/2008 Sb. 110 JANČÁŘOVÁ, Ilona a kol. Právo životního prostředí: obecná část . s. 320-324. 111 Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. 112 Zákonem č. 509/1991 Sb. 113 JANČÁŘOVÁ, Ilona a kol. Odpovědnost v právu životního prostředí – současný stav a perspektivy . Brno: Masarykova univerzita, 2013. s. 34.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͩͫͩ