ČPŽP 60

z judikatury nejvyššího správního soudU ČR 1) První komplex podmínek

2/2021

• V prvé řadě se musí jednat o žalobce, jehož veřejné hmotné právo ne - bylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu – ten nezahá- jil řízení z moci úřední v rozporu se zákonem. • Zároveň se nesmí jednat o subjekt, který by se eventuálně nemohl brá - nit žalobou proti rozhodnutí, které by případně z takového řízení vze- šlo (např. by se touto žalobou nemohl domáhat poškozený zahájení přestupkového řízení, protože ani v případném přestupkovém řízení nemůže napadat výrok o vině nebo trestu). 2) Druhý komplex podmínek • Nesmí existovat jiné správní řízení či jiný moment, kdy dotčená osoba mohla nebo by v budoucnu mohla chránit své subjektivní hmotné prá- vo, a to ať už v rámci veřejné správy nebo před správním soudem. Touto podmínkou se přitom vylučují i osoby, které takové své právo nevyužily. • Rovněž by nemělo jít o případy zneužití práva, a to zejména v případě stavebně-právní oblasti, kde jsou účastníci často emočně zainteresováni. V návaznosti na výše uvedené podmínky se rozšířený senát NSS věnuje i sub- sidiaritě soudní ochrany u předmětného typu zásahové žaloby. Zde dovozuje, že v daném případě se nelze spokojit pouze s konstatováním, že zde žádný jiný pro- středek ve smyslu § 85 SŘS není. 21 Toto vychází zejména ze skutečnosti, že pokud by byla připuštěna takováto myšlenka, mohlo by docházet k případům, že by se správní orgán o své „nečinnosti“ vůbec nedozvěděl. Tento postup by tak byl v na- prostém rozporu se zásadou subsidiarity správního soudnictví. Zároveň by mohlo docházet k situacím, kdy by správní orgán v podstatě ani nedostal možnost ochrá- nit zákonnost (k jejíž ochraně jsou řízení z moci úřední mj. určena), ale ani sub- jektivní právo případného žalobce. Rozšířený senát NSS tak dovozuje, že u daného typu zásahové žaloby je nezbytné podat podnět podle § 42 SŘ, který představuje jiný prostředek ochrany uvedený v § 85 SŘS – bez podání podnětu totiž nemůže dojít ke zkrácení práv žalobce. V souvislosti s případnou neaktivitou správního orgánu, kterému byl podnět předán, pak odkazuje rozšířený senát ještě na nezbyt- nost trvat na uplatnění podnětu k přijetí opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu, protože primárně má zjednat nápravu veřejná správa a nikoliv soud. S tímto pak souvisí i to, který subjekt je pasivně legitimován v rámci soud- ního řízení – dle názoru rozšířeného senátu NSS by jím měl být „prvostupňový“ správní orgán, neboť ten je příslušný k zahájení případného řízení a ten se i do- pouští nezákonného zásahu. Zde si ovšem autor dovolí poznamenat, že otázkou zůstává, zda se v podstatě stejného jednání nedopouští i nadřízený správní or- 21 Srov. S rozsudkem NSS ze dne 5. 12. 2017, č.j. 1 Afs 58/2017-42

114

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ