ČPŽP 60

2/2021 z judikatury ústavního soudU ČR I v nyní představované věci přistoupil povinný subjekt ke stanovení úhrady právě pomocí kvalifikovaného odhadu, a to zejména s ohledem na okolnost, že se stěžovatel po povinném subjektu domáhal poskytnutí osmi typů údajů o každém z 1 543 485 trestných činů spáchaných v určitém časovém období; celkově šlo tedy o více než 12 milionů údajů. Povinný subjekt naznal, že bude zapotřebí vyhledat každý ze stěžovatelem požadovaných údajů o každém evidovaném trestném činu a bude nutné u každého z nich zvážit, zda jeho poskytnutím nemohou být ohro- žena práva třetích osob či zmařen účel vyšetřování. Kvalifikovaný odhad potřeb- ného času provedený povinným subjektem však neměl podle názoru Ústavního soudu žádný reálný základ a k jeho stanovení došlo patrně pouze „pro ilustraci“ zpracovatelem interního materiálu. Ve správním spisu totiž nebyl založen např. úřední záznam z provedeného vyhledávání a ani jiným způsobem není doloženo, které údaje byly vyhledány – zda z elektronického informačního systému, či z lis- tinných spisů, zda skutečně musely a byly prověřovány všechny typy informací, jakým způsobem a kolik času k tomu bylo potřeba. Ústavní soud poukázal i na to, že tento nedostatek nezhojil později ani nadřízený orgán, když rozhodoval o stíž- nosti, kterou stěžovatel stanovení úhrady napadl. 20 Největší problém v dané věci vyvolával rozsah zpoplatněných informací. Ačkoliv v odůvodnění rozhodnutí, vyjádřeních správních orgánů i soudů opakovaně za- znělo, že selekci údajů není možné provést strojově, že veškeré požadované in- formace je nutné individuálně podrobit zkoumání v kontextu s ostatními údaji a dalšími okolnosti každého případu a až následně je možné je oddělit od údajů, jejichž poskytnutí žadateli musí být v souladu se zákonem odepřeno, tyto závěry nemají žádnou oporu ve spisech a nelze z nich dovodit opodstatněnost stanove- né úhrady. 21 Správní orgány totiž zvolily neodůvodněně zřejmě ten nejkompli- kovanější možný způsob, jak se s žádostí vypořádat a jejich postup při stanovení úhrady proto Ústavní soud shledal nejen nepřezkoumatelným, ale rovněž značně iracionálním. 22 Z vyjádření samotného povinného subjektu bylo totiž zřejmé, že disponuje informačním systémem (tzv. Evidenčně statistickým systémem krimi- nality – ESSK provozovaným Policií ČR), ze kterého lze jednoduchým postupem získat sestavu 7 z 8 požadovaných údajů. Ústavní soud považoval za zjevné, že některé z takto snadno a rychle dohledatelných typů požadovaných údajů nemají minimálně samy o sobě žádný potenciál mařit účinné vyšetřování či ohrozit práva třetích osob. Pomocí další úvahy, a to i ve spolupráci se stěžovatelem a dle jeho preferencí, mohl povinný subjekt sestavit optimální „bezpečnou“ kombinaci úda- jů, které měl bez dalšího omezení stěžovateli poskytnout.

20 Bod 43 nálezu sp. zn. III. ÚS 3339/20. 21 Bod 45 nálezu sp. zn. III. ÚS 3339/20. 22 Bod 46 nálezu sp. zn. III. ÚS 3339/20.

96

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ