ČPŽP 61

3/2021 Úvodník ní změny unijní právní úpravy v řadě oblastí a které – budou-li přijaty – vyvolají potřebu rozsáhlých změn i v národních právních řádech členských států, včetně České republiky. Z dalších článků v tomto čísle časopisu bych rád upozornil třeba na příspěvek Matěje Mrliny a Ilony Jančářové. Autoři se zabývají poplatkem za znečišťování ovzduší jakožto ekonomickým nástrojem v systému práva životního prostředí. Představena je zde současná právní úprava s ohledem na vybraná hmotněprávní i procesněprávní ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Pozornost je zaměřena na způsob výpočtu výše poplatku společně s možnostmi, jak lze tuto výši poplatku snížit, případně jak se lze povinnosti platit poplatek za znečišťování plně zprostit. Redukce výše poplatku se v praxi ukázala být problematickou zejména s ohledem na způsoby prokazování vzniku nároku na osvobození od poplatku za znečišťo- vání. Tento byl doposud přiznáván pouze za předpokladu, že byly jako podklad pro prokázání předloženy výsledky tzv. kontinuálního měření emisí. Důvodem byl legislativní požadavek na prokazování určitých úrovní znečišťování spoje- ných s možností osvobození v průběhu celého poplatkového období, kterým je kalendářní rok. S tímto se však neztotožnily správní soudy, u nichž bylo proti uvedenému postupu správními žalobami brojeno. Zaběhlá praxe byla zrušující- mi rozsudky změněna a v současné situaci je možné k prokázání vzniku nároku na osvobození od platební povinnosti využít též výsledky jednorázového měření emisí. Součástí článku je polemika nad tímto judikaturním závěrem a nastínění možných aplikačních problémů a situací, které mohou s ohledem na závěry správ- ních soudů nastat. Richard Galis se ve svém příspěvku zaměřil na rozsudek Soudního dvora EU ve věci Associazione Italia Nostra Onlus 7 , který byl sice vydán již téměř před pěti lety, přesto se mu podle našeho názoru dosud nedostalo náležité pozornosti, ze- jména v kontextu českého práva. Cílem tohoto textu je proto představit jeho pod- statné závěry, a především zhodnotit jejich dopady na českou právní úpravu stra- tegického posuzování vlivů (SEA). Hlavní otázkou je, zda je české právo v souladu s právem EU, jak je Soudní dvůr vyložil v citovaném rozsudku. Nikola Mrkývková nás seznámí s poměrně novým tématem, a sice právními aspekty ubývání biologické rozmanitosti hmyzu. Článek se zaměřuje na jednotli- vé hypotézy týkající se problematiky úbytku hmyzu, tedy zda je hmyz dostatečně chráněn proti vlivům intenzivního zemědělství (zákon č. 326/2004 Sb., o rostlino- lékařské péči), nevhodnému lesnímu hospodaření v porostech smrkových mono- kultur (zákon č. 289/1995 Sb., o lesích) a zároveň ubývání vhodného prostředí jako luk a remízků či provádění nevhodných zásahů do krajiny (zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). 7 Rozsudek ze dne 21. 12. 2016, Associazione Italia Nostra Onlus , C-444/15.

10

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ