ČPŽP 62

4/2021

vědecká TÉMAta

Závěry a návrhy de lege ferenda Změnový zákon č. 284/2021 Sb. představuje bezprecedentní zásah do systému práva životního prostředí a v mnohých směrech bezprecedentní a nesmyslnou de gradaci právní ochrany životního prostředí, zejména jeho jednotlivých složek, včetně ochrany přírody a krajiny. Fakticky likviduje přes 30 let úspěšný a fungující model. Je proto třeba vrátit právní úpravu do původní podoby před schválením záko na č. 284/2021 Sb., zejména vypustit stavební úřady jakožto orgány ochrany pří rody z § 75 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (tytéž závěry platí obdobně i pro ostatní zákony na ochranu jednotlivých složek životního prostředí). Je třeba vrátit orgánům ochrany přírody, tj. uvedeným v § 75 zákona o ochraně přírody a krajiny ve znění do novely zákona provedené zákonem č. 284/2021 Sb. jejich věcnou působnost a právní nástroje (zejména správní rozhodnutí a závazná stanoviska). Je nutné oddělit orgány ochrany přírody a krajiny od stavebních úřadů, aby or gány ochrany přírody jako dosud rozhodovaly sami podle zákona o ochraně přírody a krajiny a prosazovaly veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny nejen v těchto řízeních, ale také jako dotčené orgány státní správy i v řízeních vedených podle sta vebního zákona, a to formou závazných stanovisek, případně samostatných rozhod nutí, zejména ve zvláštní územní (obzvláště dle § 43 zák. č. 114/1992 Sb.) a zvláštní druhové ochraně (§ 56 zák. č. 114/1992 Sb.). Tedy vrátit se k funkčnímu modelu stávající právní úpravy (před platností zákona č. 284/2021 Sb.). Pokud by přes argumenty vznesené v tomto článku nebyla politická vůle měnit stávající znění změnového zákona v části, týkající se zák. č. 114/1992 Sb., nabízí se alespoň kompromisní varianta, např. do § 76 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb., ve znění zák. č. 284/2021 Sb., zavést závazné stanovisko, namísto stávajícího nezávazného vyjá dření. Určitým z pohledu zájmů chráněných právem životního prostředí přijatelným se zdá být de lege ferenda i zavedení případného jednotného správního rozhodnutí či jednotného závazného stanoviska, ale to už přesahuje rámec tohoto článku. Řešení přijaté zákonem č. 284/2021 Sb. v duchu zásad nového stavebního zákona není z pohledu dosud platné právní úpravy i z pohledu principů práva životního prostředí (princip nejvyšší hodnoty, princip odpovědnosti státu, princip prevence, princip předběžné opatrnosti atd.) přijatelné a je v rozporu s nimi. A pro to se vnucuje otázka, zda nejde potencionálně o rozpor s čl. 7 Ústavy ČR, podle kterého stát má dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Podle judikatury Ústavního soudu ČR k čl. 7 Ústavy stát hájí veřejný zá jemna ochraně životního prostředí. 15 Bude tomu tak efektivně i po 1. červenci 2023?

15 Viz např. sp. zn. IV. ÚS 254/02 ze dne 28. 1. 2003 nebo nález ÚS ze dne 13. 12. 2006 sp. zn. 34/03 nebo další nálezy: sp. zn. 256/2010 ze dne 8. 7. 2010 nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 18/17 ze dne 25. 9. 2018.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

99