CYIL Vol. 5, 2014

THE BRUSSELS CONVENTION ON THE LIABILITY OF OPERATORS OF NUCLEAR SHIPS THE BRUSSELS CONVENTION ON THE LIABILITY OF OPERATORS OF NUCLEAR SHIPS: EXPECTATIONS, BASIC PRINCIPLES AND THE REASONS OF FAILURE 1 Abstract: The Convention on the Liability of Operators of Nuclear Ships was adopted in Brussels on 25May 1962, as a free standing convention (not under the aegis of either the OECD/NEA or the IAEA). The Convention was intended to apply to nuclear damage caused by a nuclear incident occurring in any part of the world and involving the nuclear fuel of, or radioactive products or waste produced in, a nuclear ship flying the flag of a contracting party. In most respects, the Convention closely resembles the Paris and Vienna nuclear liability conventions. Nevertheless, the Convention has not entered into force until now, mostly because of the following reasons: Firstly, there have been virtually no commercial nuclear fleets in operation in the years coming after the adoption of the convention. Second, the Convention covers military vessels and those states with major military nuclear fleets have not been interested in becoming contracting parties to this Convention. Finally, liability has been limited to an anachronistic amount of 1500 million gold francs. However, according to the most current statements made by some states (in particular the Russian Federation), the nuclear fleet is planned to be further enhanced by new-generation nuclear vessels in coming years. Having these developments in mind, we have to currently face the question of which nuclear liability regime will be most appropriate for these newly built fleets and what lessons are to be learned from the deadlock of the Brussels Convention on the Liability of Operators of Nuclear Ships. Resumé: Úmluva o odpovědnosti provozovatelů plavidel na jaderný pohon byla přijata dne 25. května 1962 jako samostatná úmluva v režimu mezinárodního práva. Cílem úmluvy bylo vytvořit jednotný právní rámec pro případy odpovědnosti za škody, způ- sobené v důsledku události, která nastala v souvislosti s jaderným palivem, jadernými materiály, nebo jaderným odpadem, použitým, nebo produkovaným plavidlem na ja- derný pohon, plovoucím pod vlajkou smluvní strany této úmluvy. Co se týče základ- ních odpovědnostních principů, znění úmluva je v zásadě kompatibilní s ustanoveními Pařížské úmluvy z r. 1960 a Vídeňské úmluvy z r. 1963. I přes tyto podobnosti nebyla úmluva nikdy ratifikována potřebným počtem signatářů a nenabyla tak nikdy platnos- ti. Důvodů bylo několik: Za prvé, očekávání ohledně masového využití jaderné ener- gie v námořní přepravě se v desetiletích následujících po podpisu úmluvy nenaplnila. Za druhé, úmluva se měla vztahovat i na válečná plavidla, co se nesetkalo s aprobací ze strany států, které tato plavidla provozovaly. Za třetí, odpovědnost provozovatele 1 This paper was prepared with financial support of the Science Foundation of the Czech Republic (GAČR) as part of the Scientific Project P408/12/P617. Jakub Handrlica

121