CYIL Vol. 5, 2014

CITES AT THE BEGINNING OF ITS FIFTH DECADE… CITES AT THE BEGINNING OF ITS FIFTH DECADE: OUTDATED, OR AT ITS BEST?

Karolina Žákovská

Abstract: The Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora (CITES) celebrated 40 years in 2013. With 180 State Parties it belongs among those conservation agreements with the largest membership. Even if it has undoubtedly helped to save many species, its real effectiveness is questioned by some authors. The paper reminds one, in the first place, that the scope of the convention ratione materiae stretches far beyond the exact meaning of the words used in its title and in particular beyond the expression ‘endangered species’. It continues with an analysis of the CITES compliance procedure, with special attention being paid to the legal basis of the procedure and its possibly unequal application. It further explores the lukewarm attitude of Parties to the CITES to commercially valuable marine species and future challenges in this sense. The 2010 vote on Atlantic Bluefin tuna is recalled in this context. The author argues that, despite the fact that the Monegasque proposition had been rejected, it fulfilled its role and has contributed to better protection of this species within the competent regional fisheries organisation. The paper concludes that the CITES has an important role to play in nature conservation within the fifth decade of its existence if there is sufficient political will to apply the compliance procedure in a fair and equitable way, to use the precautionary approach for listing new species and to strengthen linkages with other international fora, such as the regional fisheries management organisations. Resumé: Příspěvek se zamýšlí nad některými aspekty fungování Úmluvy o meziná- rodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), jež v roce 2013 oslavila 40 let své existence. Jedná se o úmluvu s takřka univerzálním přijetím, která nepochybně přispěla k záchraně řady živočišných a rost- linných druhů, přesto někteří autoři její účinnost zpochybňují. Příspěvek na prvním místě připomíná, že věcná působnost úmluvy je mnohem širší, než by se z jejího názvu mohlo zdát, a to zejména s ohledem na druhy, jichž se týká. Dále se věnuje proce- duře, jež se uplatní v případě neplnění stanovených povinností některou ze smluvních stran, včetně krajního opatření – obchodních sankcí; analyzován je jejich právní základ a možné nerovné uplatňování. Pozornost je věnována též vlažnému přístupu smluv- ních stran ke komerčně zajímavým druhům mořských živočichů splňujícím kritéria pro zařazení do příloh úmluvy. Připomenut je v té souvislosti návrh Monackého kní- žectví z roku 2010 na podřízení atlantského modroploutvého tuňáka režimu úmluvy a jeho dopad na péči o daný druh v rámci příslušné regionální rybářské organizace. V závěru příspěvek potvrzuje významnou roli, již úmluva může hrát v ochraně přírody v následujících letech své existence, pokud strany naleznou dostatečnou politickou vůli ke spravedlivému a rovnému uplatňování obchodních sankcí, aplikaci předběžné

139