CYIL Vol. 5, 2014

PAVEL CABAN CYIL 5 ȍ2014Ȏ mezinárodní právo o tématu diplomatické ochrany, resp. o návrhu de lege ferenda , jejž předložil zvláštní zpravodaj (a Komise následně odmítla jako téma, které ještě není zralé ke kodifikaci) a podle kterého by státům měla být uložena povinnost uplatnit diplomatickou ochranu v případech závažného porušení kogentních norem vůči je- jich státním příslušníkům ze strany jiného státu. Dále jsou stručně popsána rozhod- nutí některých vnitrostátních soudů, které podřídily kroky výkonné moci týkající se výkonu diplomatické ochrany dílčí soudní kontrole založené na standardech vlády práva / spravedlivého procesu (legitimním očekávání jednotlivce a zákazu svévole při rozhodování). I když universální a evropské systémy pro ochranu lidských práv neu- znávají právo jednotlivce na diplomatickou ochranu a neomezují “absolutní” diskreci států v této oblasti, jsou krátce zmíněny názory, které poukazují na příliš ostrý a snad nelegitimní předěl mezi ochranou jednotlivce v rámci teritoriální jurisdikce domov- ského státu a mimo tuto jurisdikci a spekulují o možnosti založit “právo na soudní přezkum rozhodnutí týkajících se výkonu diplomatické ochrany” na osobní jurisdik- ci domovského státu a na pozitivních závazcích států chránit vlastní příslušníky před protiprávním jednáním třetích stran – cizích států. V závěrečné části jsou zmíněna další možná opatření, jež by mohl domovský stát využít v případě závažného poruše- ní lidských práv svého státního příslušníka v zahraničí, zejména oprávnění vyplývající z režimu obsaženého v příslušných mezinárodních úmluvách pro potírání závažných zločinů. De lege ferenda je “spekulativně” zmiňována možnost, že by uvedené mecha- nismy včetně diplomatické ochrany mohly být pojímány v kontextu s cílem vytvořit základ pro určitou povinnost domovského státu poškozeného jednotlivce využít či přinejmenším náležitě posoudit (v souladu s požadavky spravedlivého procesu při zpracovávání žádosti jednotlivce o ochranu) využití jakéhokoliv vhodného postupu s cílem poskytnout ochranu jednotlivci ve vztahu k cizímu, odpovědnému státu. Keywords: Diplomaticprotection, limitingabsolutediscretion, dueprocess requirements, positive human rights obligations, passive personal criminal jurisdiction, entitlements under criminal law conventions, obligation to consider the possibility of protecting. On the Author: JUDr. Pavel Caban, Ph.D. (*1976) graduated from the Faculty of Law of Charles University in Prague (1999), where he also received his Ph.D. (2006) and teaches public international law externally. He is an employee of the Ministry of Foreign Affairs of the Czech Republic: from 2000 to 2009 he worked at the International Law Department of the Ministry of Foreign Affairs; from November 2009 to July 2013 he has been posted in the Embassy of the Czech Republic in the Kingdom of the Netherlands; since then he has been working again at the International Law Department of the MFA CR. 1. Introduction In general, the individual has a standing to enforce his or her human rights at the international level before international tribunals through international or regional human rights conventions, or, in the case of commercial rights, through

168