CYIL 2014

THE UN HUMAN RIGHTS TREATY BODY SYSTEM… THE UN HUMAN RIGHTS TREATY BODY SYSTEM – – REFORM, STRENGTHENING OR POSTPONEMENT?

Jan Lhotský

Abstract: The article discusses the process of strengthening the human rights treaty bodies. This mechanism consists of treaty-based committees whose aim is to contribute to human rights protection in states parties without regional restrictions, i.e. on the universal level. The paper analyzes the deficiencies of the mechanism in which the low rate of states parties’ cooperation with the treaty bodies plays a very important role. Furthermore, it discusses the proposals to improve the functioning of the system from the 2006 reform proposal to merge all the committees into one full-time body, then the ‘treaty body strengthening process’ initiated in 2009, and finally an intergovernmental process within the UN General Assembly operating from 2012. It further evaluates the final outcome of the process in the form of the General Assembly resolution of April 2014. Although this document indeed includes several beneficial measures, it does not provide for implementing the ‘comprehensive reporting calendar’, which would have real potential to decrease the states’ non-cooperation. The article therefore concludes that, within the long lasting negotiations, what was originally supposed to be a ‘reform’ was moderated into a ‘strengthening’; moreover, the strengthening itself has later been further weakened. As a result, only a very compromised outcome has been achieved, and major challenges will therefore have to be addressed in the future. Resumé: Článek pojednává o procesu posílení smluvních výborů na ochranu lidských práv. Daný mechanismus sestává z jednotlivých výborů, které fungují jako kontrolní orgány mezinárodních smluv na ochranu lidských práv bez regionálního omezení, tedy na univerzální úrovni. Příspěvek analyzuje jednotlivé nedostatky tohoto mecha nismu, mezi kterými hraje důležitou roli nedostatečná míra spolupráce smluvních stran s výbory. Dále jsou diskutovány návrhy na zlepšení fungování systému počínaje reformním návrhem z roku 2006 na sjednocení všech smluvních výborů do jednoho orgánu, dále tzv. proces posílení smluvních výborů iniciovaný v roce 2009, a v ne poslední řadě mezivládní proces probíhající v rámci Valného shromáždění OSN od roku 2012. Následně jsou hodnoceny závěry celého vyjednávání v podobě rezo luce Valného shromáždění z dubna 2014. Přestože tento dokument obsahuje určitá prospěšná opatření, nepodporuje zavedení tzv. fixního kalendáře, jež by mělo reálný potenciál zvýšit míru spolupráce států se smluvními výbory. Příspěvek tak dospívá k závěru, že během několik let trvajících jednání byla původně zamýšlená „reforma“ zmírněna na „posílení“, přitom dané posílení bylo následně ještě oslabeno. Výsledek je tedy velmi kompromisním a k řešení důležitých problémů systému bude třeba přistoupit někdy v budoucnu.

255