CYIL 2015

MAGDALENA LIČKOVÁ CYIL 6 ȍ2015Ȏ dvoustranné investiční dohody, jejichž ponechání v platnosti bylo na základě tohoto předpisu umožněno. Dvoustranné investiční dohody členských států a jejich vztah k evropskému právu ostatně oživily zájem o čl. 351 SFEU, který zůstává relevantní součástí právního rámce, v němž se zmíněné investiční dohody nacházejí. Druhé z výše uvedených nařízení na svou aplikaci teprve čeká, neboť otázka vnitroevropské alokace finanční odpovědnosti bude nastolena buď v souvislosti s prvním arbitráž ním případem dle Smlouvy o energetické chartě, nebo tehdy, až první z instrumen tů, které Evropská unie vyjednala či stále vyjednává, vstoupí v platnost a až se první zahraniční investor „odváží“ otestovat „mechanismus pro správné určení žalované strany“. Tento mechanismus, který byl vtělen do současně vyjednaného textu me zinárodních obchodních dohod s Kanadou a Singapurem (jež však dosud nebyly uzavřeny), je předmětem druhé části tohoto článku, přičemž úvahy zde obsažené jsou vedeny nejen ve vztahu k evropskému právu, ale i s ohledem na současný stav mezinárodního smluvního práva a práva mezinárodní odpovědnosti. V neposlední řadě je připomenuto nedávné rozhodnutí Evropské komise obrátit se na Soudní dvůr Evropské unie s žádostí o posudek ve věci vnitroevropského rozdělení pravomocí vzta hujících se k výše zmíněné mezinárodní dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Singapurem. Pokud se Komise na Soud skutečně obrátí (respektive je možné, že tak v době finalizace tohoto článku již učinila), pozice, kterou Soudní dvůr k dané problematice zaujme, vnese novou dynamiku do současného vytváření vhodného modelu pro vnitřní i vnější aspekty evropské regulace zahraničních investic. Key words: Art. 207 TFEU, Art. 351 TFEU, bilateral investment treaties, Canada European Union Comprehensive and Economic Trade Agreement, common commercial policy, Energy Charter Treaty, European Union, European Union Singapore Free Trade Agreement, external relations, financial responsibility, foreign direct investment, international responsibility, investment-to-State dispute settlement, mixed agreements, Regulation 1219/2012, Regulation 912/2014, UNCLOS. About the author: Magdalena Ličková is a postdoctoral researcher at the Faculty of Law, Economics and Finance of the University of Luxembourg. She completed her PhD at the Université Paris I Panthéon Sorbonne. Her PhD thesis examines the interplay between the EU and the individual EU Member States’ external relations from both the international-law and the European-law perspective. Previously, Magdalena Ličková was référendaire at the Court of Justice of the European Union, where she worked in the cabinet of the Judge and President of the Third Chamber Marko Ilešič. She also gained experience as an associate in the Prague and Paris offices of an international law firm. She holds law degrees from the University of West Bohemia, the Université des Sciences Sociales de Toulouse, the Université Paris I Panthéon-Sorbonne, and Harvard Law School. She is a member of the Institut de Recherche en Droit International et Européen

316