CYIL vol. 11 (2020)

YLLI DAUTAJ CYIL 11 (2020) CHINA’S BROKEN PROMISES AND DIPLOMATIC GRANDSTANDING WITH RESPECT TO THE 2004 UN CONVENTION ON STATE IMMUNITY Ylli Dautaj Abstract: The United Nations Convention on Jurisdictional Immunities of States and Their Property (the Convention) was adopted on 2 December of 2004. The Convention sought to consolidate state practice and divergent views into uniformity and a harmonized legal framework. The Convention embodies all the general principles of the restrictive theory on immunity – with respect to immunity from adjudication as well as immunity from execution. However, it has yet to enter into force since it requires thirty ratifications. Notwithstanding, it counts the signature of states as diverge as China, India, Iran, Japan, Russia, Switzerland, and the United Kingdom. Moreover, both the International Court of Justice (ICJ) and various municipal courts have treated the Convention as constituting in part a codification of customary international law. This paper concludes that China’s absolutist position is not merely a surprise and regret, but also a breach of public international law. It makes three points: (1) China has an interim obligation pursuant to Article 18 of the Vienna Convention of the Law of Treaties to refrain from acts which would defeat the object and purpose of a treaty it has signed; (2) the Convention has been treated largely, but not exclusively, as a codification of customary international law; and (3) if one subscribes to the New Haven school of thought, China could even be asked to obey the specific provisions of the Convention, let alone refrain from defeating its object and purpose. Resumé: Úmluva OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku, která byla přijata dne 2. prosince 2004, usilovala o konsolidaci státní praxe a rozdílných názorů do společné- ho a harmonizovaného právního rámce. Ke vstupu v platnost Úmluva vyžaduje ratifikace ve třiceti státech. Nicméně úmluvu zatím podepsaly tak různé státy, jako jsou Čína, Indie, Írán, Japonsko, Rusko, Švýcarsko a Spojené království. Navíc, Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), jakož i mnohé regionální soudy vnímají Úmluvu jako částečnou kodifikaci meziná- rodního obyčejového práva. Článek dokládá, že pozice Číny není jen překvapením, ale také porušením mezinárodního práva veřejného. Uvádí k tomu tři důvody: 1) Čína má proza- tímní povinnost podle článku 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu zdržet se jednání, které by mohlo zmařit předmět a účel smlouvy, kterou podepsala; 2) S Úmluvou by mělo být zacházeno převážně, ale nikoli výlučně, jako s kodifikací mezinárodního obyčejového práva; a (3) Pokud se někdo přihlásí k myšlenkám New Haven School, lze Čínu dokonce požádat, aby dodržovala konkrétní ustanovení Úmluvy, nejen aby se zdržela zmaření jejího účelu a účelu. Key words: United Nations, Immunities, Convention, International Court of Justice, New Haven school About the Author: Ylli Dautaj is Lecturer, O.P. Jindal Global University, Jindal Global Law School (India). Managing Partner, DER Juridik, Stockholm. PhD Candidate (Edinburgh). Author can be reached at: Ylli.Dautaj@derjuridik.se.

124