CYIL vol. 13 (2022)

CYIL 13 ȍ2022Ȏ

IRO: UNACCOMPANIED CHILDREN AND THEIR INTERESTS

IRO: UNACCOMPANIED CHILDREN AND THEIR INTERESTS Dalibor Jílek and Jana Bališová

Abstract: The present Article analyzes the definition of the term “unaccompanied children” based on Annex I of the Constitution of the International Refugee Organization and examines its linkage with the principle of the best interests of the child. The normative and factual analysis considers both the necessary as well as the supplementary components of the definition of unaccompanied children. In this context, the principle first appears, suggested by the 1948 Economic and Social Council (ECOSOC) report, and recommended by the subsequent ECOSOC resolution, in an implied role of a guiding principle meant to consolidate the IRO’s practice as to the preparation of individual plans for unaccompanied children in equivocal cases (i.e., where reunification with parents or repatriation were unfeasible). The ECOSOC report lists six assurances needing to be satisfied when deciding on the child’s future place of residence. The principle also features in the laws and regulation of the US and British occupation zones. Particularly, in Article 14 of the High Commission for Occupied Germany (HICOG) Law No. 11 applied by the US occupation authorities. Comparably to the ECOSOC report, the HICOG Law also lists six factors for consideration in ambiguous cases. Resumé: Příspěvek rozebírá definici výrazu „děti bez doprovodu” vtělenou do Přílohy I Ústavy Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IRO) a zkoumá její vazbu k zásadě nej lepších zájmů dítěte. Normativní a faktická analýza se soustředí na esenciální i subsidiární složky definice. Zásada nejlepších zájmů dítěte se objevuje ve zprávě předložené generál ním tajemníkem OSN Hospodářské a sociální radě (ECOSOC) v červnu 1948. Rezoluce ECOSOC ze srpna téhož roku doporučila používat nejlepší zájmy dítěte jako řídící zásadu. Zásada měla konsolidovat praxi při přípravě individuálních plánů pro děti bez doprovodu. Vojenské orgány dvou okupačních mocností, a sice Spojených států amerických a Velké Británie, aplikovaly rovněž tuto zásadu. Čl. 14 zákona č. 11 U.S. vysokého komisaře pro Ně mecko (HICOG) založil multifaktoriální povahu zásady. Ustanovení obsahovalo vzájemně podmíněné faktory, které byly aplikovány americkými soudy při rozhodování o repatriaci či usazení dětí bez doprovodu. Key words: Unaccompanied children; International Refugee Organization; principle of best interests of the child About the Authors: Prof. JUDr. Dalibor Jílek, CSc., is a professor of public international law at the Faculty of Law, Pan-European University in Bratislava, at the Faculty of Law, Palacký University in Olomouc, and a member of the Permanent Court of Arbitration in The Hague. Mag. iur. Jana Bališová, is a Ph.D. candidate in public international law at the Faculty of Law, Pan-European University in Bratislava.

101