CYIL vol. 15 (2024)

JAN ONDŘEJ vých rozvojových států, které uplatňovaly své zájmy a které nebyly v Ženevských úmluvách z roku 1958 zohledněny. V Úmluvě se podařilo vyřešit otázky nevyřešené v Ženevských úm luvách nebo vůbec neřešené . Podařilo se dosáhnout dohody o maximální šířce teritoriálního moře na 12 námořních mil, zcela nově je v Úmluvě upraven právní režim souostrovních států nebo podrobný režim průlivů používaných pro mezinárodní plavbu. Zcela nově je v Úmluvě obsažena úprava výlučné ekonomické zóny, která sahá do maximální vzdálenosti 200 námořních mil měřených od základní linie. Výlučná ekonomická zóna tak představuje výrazné omezení volného moře a režimu volného moře. Z hlediska celkové právní úpravy moře je výlučná ekonomická zóna nejvýraznější změnou dosavadní právní úpravy moře. V Úmluvě je také odlišně upraveno a zpřesněno vymezení kontinentálního šelfu ve srovnání s ženevskou úmluvou z roku 1958. Zcela nově je upraven režim mořského dna za hranice mi národní jurisdikce (Oblasti), v podstatě dna pod volným mořem, které vůbec nebylo Ženevskými úmluvami řešeno. Byl to také jeden z hlavních důvodů svolání III. konference o mořském právu. Úmluva také představuje komplexní úpravu mezinárodního mořského prostředí. Úmluva zavazuje 168 smluvních stran a důležité je také to, že i nesmluvní stá ty většinou jednají v souladu s jejími ustanoveními. Úmluva se ve svých hmotněprávních ustanoveních do značné míry považuje za výraz obyčejového mezinárodního práva. Úmluva není úplně dokonalým dokumentem, jsou některé problémy spojené s jejím výkladem a pro váděním např. pokud jde o výlučnou ekonomickou zónu a kontinentální šelf. Úmluva OSN o mořském právu je živoucím instrumentem a jako takový se stále vyvíjí. Dokladem je přije tí tří dohod, které provádějí a rozvíjejí její ustanovení. Významná je také úloha orgánů, které vznikly na jejím základě pro provádění jejích ustanovení Důležitou úlohu pro provádění Úmluvy sehrávají také další mezinárodní organizace na které Úmluva odkazuje, zejména Mezinárodní námořní organizace. Keywords: UN Convention on the Law of the Sea, exclusive economic zone, continental shelf, seabed beyond national jurisdiction (Area), development of the rules of the UN Convention on the Law of the Sea About the Author: Prof. JUDr. Jan Ondřej, CSc., DSc. , is Professor of International Law at the Charles University Law School in Prague and at AMBIS University in Prague. Mr Ondřej is the author of a textbook on International Public, Private, and Trade Law (2014) and of many publications on international spaces (space law, law of the sea, Antarctica), e.g., the publication The Law of International Spaces (2004) and the publication The Law of Sea Areas (2017),disarmament and international security, e.g., the publication Disarmament – Means of Ensuring the International Security (2008) and the publication Selected Questions of the Law of International Security and Disarmament (2021). He also co-authored a publication International Humanitarian Law (2010). Introduction In 2024, it is going to be thirty years since the entry into force of the UN Convention on the Law of the Sea 1 (entered into force on 16 November 1994). The Convention has a total of 320 articles and 9 annexes. The Convention binds a total of 167 states and the European Union is also a party. It is a codification of the entire law of the sea, including the seabed.

1 United Nations Convention on the Law of the Sea, 10 December 1982, No. UNTS 1833, p. 396.

4