CYIL vol. 8 (2017)

TOMÁŠ BRUNER CYIL 8 ȍ2017Ȏ AFRICAN COURT ON HUMAN AND PEOPLES’ RIGHTS: TWENTY YEARS FROM ADDIS ABABA PROTOCOL* Tomáš Bruner Abstract: The Addis Ababa Protocol drafted in December 1997 led to the establishment of the African Court on Human and Peoples’ Rights (“the ACHPR”). Upon the twentieth anniversary of its adoption, this paper describes the establishment of the ACHPR and the development that the jurisdiction of the Court has undergone during the past years in regard to individuals as applicants. Because most of the African countries historically preferred sovereignty preservation to human rights protection, the initial competences of the Court in individual cases remained limited. Consequently, the Court could not decide upon the merits of any case for the first thirteen years of its existence; all the applications were refused since most applicants had been individuals. Nevertheless, in recent years, the Court has issued 8 judgements on the merits, 7 of them in case of individuals as applicants. This paper describes how the Court obtained enlarged competences to decide cases of individuals and summarizes Court’s meritorious decisions. The paper concludes with a warning that this positive development could be hindered by deeper incorporation of the Court into African Union structures. Resumé : Protokol z Addis Abeby, navržený v prosinci 1997, vedl k založení Afrického sou- du pro lidská práva. Při příležitosti dvacátého výročí od sepsání tohoto protokolu popisuje následující článek založení soudu a vývoj, jímž během uplynulých let prošla jeho jurisdikce v případech jednotlivců coby stěžovatelů. Jelikož většina afrických států historicky upřed- nostňovala suverenitu před ochranou lidských práv, počáteční kompetence soudu v přípa- dech jednotlivců-stěžovatelů zůstávaly omezené. Protože převážnou část stěžovatelů tvořili právě jednotlivci, soud po dobu prvních třinácti let nemohl vydat žádné meritorní rozhod- nutí a stížnosti odmítal. Nicméně v posledních letech se vyvíjí slibná rozhodovací praxe, kdy soud vydal 8 meritorních rozsudků, až na jedinou výjimku vše v případech jednotlivců- -stěžovatelů. Článek přibližuje čtenáři, jak došlo k rozšíření kompetencí soudu a čím se za- bývalo jeho prvních 8 meritorních rozsudků. Závěrem článek varuje, že dosavadní pozitivní vývoj by mohl být zmařen začleněním soudu hlouběji do struktur Africké unie. Keywords : regional mechanisms of human rights protection, dispute resolution, jurisdiction. On the Author : Mgr. et Mgr. Tomáš Bruner is a lawyer and Ph.D. candidate at Institute of Political Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University in Prague. He studied Law and Jurisprudence (Faculty of Law) and Security Studies (Faculty of Social Sciences). In his academic work, Tomáš focuses on intersections of international law and security in regard to human rights, human security, cybersecurity, and internationally wrongful acts. He also works as a lawyer for a Czech branch of an Irish company.

* This article was written within a Specific Academic Research Project of the Institute of Political Studies, Faculty of Social Sciences, Charles University, Prague, no. 260 342/2016, Contemporary Threats to Political Order. Author is a postgraduate student at this institute.

306