CYIL vol. 8 (2017)

CYIL 8 ȍ2017Ȏ THE ISSUES OF SOVEREIGNTY AND OWNERSHIP IN RESPECT TO THE SEAǧBED … THE ISSUES OF SOVEREIGNTY AND OWNERSHIP IN RESPECT TO THE SEA-BED AND OCEAN FLOOR AND ITS RESOURCES (INCLUDING EXPLORATION AND EXPLOITATION OF RESOURCES FROM THE SEA-BED BEYOND THE BOUNDARIES OF THE NATIONAL JURISDICTION OF STATES) Jan Ondřej Abstract: The UN Convention on the Law of the Sea of 1982 sets in its Article 136 that “The Area and its resources are the common heritage of mankind”. As far as the sea-bed and the ocean floor are concerned, the explicit prohibition of appropriation of the sea-bed beyond the jurisdiction of states is contained in Article 137 of the UNCLOS . According to this article, no state shall claim or exercise sovereignty or sovereign rights over any part of the Area or its resources. This means not only the prohibition of claiming state sovereignty over the Area but also over its resources, that is deposits. It is the prohibition of claiming sovereignty which could be realized, for example by occupation, exploitation, etc. Apart from appropriation in the sense of exercising sovereignty, Article 137 of the Convention contains the prohibition in the sense that no state or individual or legal person can claim any part of the Area. The utility of the regime of the common heritage of mankind set in the UNCLOS is mainly in the fact that it prevents uncontrolled exploitation of important resources. The protection of the marine environment, which is so emphasized by the regulation, is especially important both from the perspective of rational administration of the resources and the protection of the sea environment from pollution. In these aspects, the idea of common heritage of mankind as something we pass over to future generations could be fulfilled. As to the financial contributions from mining activities which will be paid by the contractors to the International Seabed Authority, their level and further distribution, this is a question for future development. Resumé: Úmluva OSN o mořském právu z roku 1982 stanoví v čl. 136, že „Oblast“ a její zdroje jsou „společným dědictvím lidstva“. Pokud jde o mořské dno, výslovný zákaz při- vlastnění mořského dna za hranicemi národní jurisdikce států je obsažena v čl. 137 Úmlu- vy. Podle tohoto článku nemůže žádný stát uplatňovat nebo vykonávat svrchovanost nebo svrchovaná práva nad jakoukoli částí Oblasti nebo nad jejími zdroji. Má se zde na mysli zákaz uplatňování suverenity státem a to nejen nad samotnou Oblastí, ale také nad jejími zdroji, tj. nad nalezišti. Jedná se o zákaz uplatňování svrchovanosti, který může být realizo- ván např. okupací, užíváním apod. Vedle přivlastnění ve smyslu veřejnoprávním obsahuje čl. 137 Úmluvy i zákaz v tom smyslu, že si žádný stát nebo fyzická či právnická osoba ne- může přivlastnit žádnou část Oblasti. Má se zde na mysli přivlastnění ve smyslu uplatňování vlastnictví. Přínos režimu společného dědictví lidstva upraveného v Úmluvě spočívá zejmé- na v tom, že tato činnost je organizovaná, že se může zabránit nekontrolovanému vytěžení důležitých zdrojů. V této souvislosti je významná i úprava ochrany mořského prostředí, na kterou se v této právní úpravě klade velký důraz, a to jak z hlediska racionální správy zdrojů, tak i ochrany mořského prostředí zejména před znečištěním. V těchto aspektech by se myšlenka společného dědictví lidstva, jako něčeho co je předáváno budoucím generacím

379