DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

za obrázkem P . Marie, na stole. - Nastala trapná chvíle, Jeník přijel před vrata - naložili jsme koš a sešli jsme do světnice. Nastal usedavý pláč. Mařenka se .napřed na všechny udiveně dívala a najednou se dala do pronikavého pláče. Jeník řekl Karlíkovi: >> Po– dívej se naposledy na stréčka, už ho víckrát neuvi– díš. «. Dvakrát jsem prosil všechny za odpuštění, za všechno - poslední políbení a odchod. Karel usedl s Jožkou, já s Jeníkem vzadu a odjeli jsme. Již jserri se neohlédl, ačkoliv jsem věděl, že se za námi Marie a ti maličtí dívali ~ věděl jsem, že to musí být, že jsem odcházel. U Anežky jsme se na chvilečku zasta– vili- plakala usedavě- opouštěl jsem Šlapanice– rodinu- vlast. Bylo vlažno, pod mrakem a Šlapanice v jemných parách mizely vždy víc a více jak jsme stoupali k Boží muce. Po obou stranách bylo vidět ta dlouhá pole, >> Brněnský «, »Šesterý«, >> Za vochtrov– nou«; plakal jsem hořce a vzpomínal na drahé rodiče, kteří tolikrát svým potem skropili tu rodnou půdu, · aby nám zajistili lepší budoucnost. Naposledy jsem se díval na tu drahou domovinu, kterou jsem opouštěl, vydávaje se sáin do širého, cizího světa~ za povolá-· ním -- a zapadl jsem v té daleké· cizině jako kámen v moři. Na nádraží v Brně poslední s Bohem bratrovi a švagrovi. Plakali jsme, ale náš pláč se promění v ra– dost a veselí bez konce, neboť jsme přinesli spolu Pánu Bohu oběť největší, jaké je schopen slabý člo­ věk a hříšník, a Bůh věrný, všemocný a dobrotivý tu oběť přijal a nám ji vynahradí, neboť. nenechá bez od– měny ani sklenici vody, podané ve jménu Jeho. Hleď_. me však vždy žíti spravedlivě a jako praví křesťané. Jak ty vzpomínky jdou ... vzpomínám rovněž, je tomu ll let co jsme jeli s tatínkem do Holubic, a od.:. tud ke zkoušce do Kroměříže. Lilo od rána a tatínek pln starosti říkali: >> Chlapče, te tó zkóško nehoděláš. « A udělal jsem ji, děkuji za to Pánu Bohu i tatínkovi, že mě dali na studie, které mne přivedly až sem, na druhý konec světa. Jiná vzpomínka se mi dere do mysli. Bylo to v Uhrách ·o vánocích 1917; byli jsme v jedné maďarské vsi u Akna Slatiny. V rodině San– dorů obnovovali o Štědrém večeru zvyk lití olova. u