DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

Roku 1838 misionář P. Jos. Gabet, lazarista, konaje misijní cesty v Mongolsku, potkal cestou lamu (bud– hického mnicha), konajícího pout »aldanmurgul«.Toho dne bylo neobyčejné vedro a ubohý kajícník, oblečen v kožišině, se koupal v potu (kožišiny používal co při­ krývky v noci pod širým nebem, neboť v Mongolsku jsou tepelné rozdíly dne a noci značné). Poutník se takto šinul již devět měsíců, hodlal se dostati do Pe– kingu a odtud pokračovati do Tibetu! P. Gabet se ptal lamy, proč koná tu cestu, lama odpověděl, že chce tímto pokáním spasiti duši svou a svých rodičů. Mi– sionář mu vysvětloval, kde jest pravá cesta ke spáse duše a po dlouhém výkladě pravd naší svaté víry la– ma, osvícen milostí Boží, svolil zanechati poutě a ná– sledoval misionáře. Odvázal si tabulky s rukou (byly to již čtvrté na té cestě), čelo jeho od neustálého bití o zem bylo pokryto tlustými mozoly! Lama si oblíbil misionáře, horlivě se učil modlit– bám a katechismu a po roce zkoušky byl pokřtěn. Je– likož byl neobyčejně zbožný a schopný, počal se učiti latině a po přípravných studiích vysvěcen dne 25. prosince 1854 a přijat do řádu lazaristů. Jméno jeho jest P. Petr Fong (čínská značka fong = fénix, pře­ klad mongolského jeho jména »Garudi«). Jsa knězem Nejvyššího, počal P. Fong horlivý a– poštolát u svých soukmenovců, bohužel marně. Otec jeho, stav se vdovcem, uchýlil se mezi lamy, a ke vše– mu vybízení syna-kněze odpovídal: »Nemohú ve stáří opustiti to, čemu jsem se po celý život klaněl, všichni by řekli, že jsem se zbláznil; tvá cesta jest dobrá, ale moje také. Již mi o tom nemluv.« Bratr P. Fonga, rovněž lama, se velmi horlil pro jeho odpad- jak ří­ kal. Vyhýbavě mu říkával: »Vím, že tvoje nábožen– ství jest dobré; nevidím jiného rozdílu, leč že budhis– mus vede přímo do nebe, kdežto křesťanství tam při­ vádí oklikami.« Ostatní příbuzní chtěli se obrátiti, ale s podmínkou, že se budou též klaněti Budhovi. Ne– chtějíce přijati jediného pravého Boha, zůstali všichni v temnotách pohanství,k velké žalosti P. Fonga, kte– rý potom působil u Cíňanů až do roku 1893 v peking– ském vikariátě. První mongolský kněz vynikal neobyčejnou apoš- 112