DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

tolskou horlivostí a hlubokou věrou. Nic ho neodstra– šovalo, dlouhé , a svízelné cesty konal vždy pěšky, v duchu kajícnosti, ukládaje si mimo to krutá strá– dání. Zemřel na misijní cestě, v opuštěné noclehárně v Tsing-yun, v posledním tažení se modlil až do konce svou rodnou mongolštinou. Byl všeobecně ctěn a mi– lován. Dokonce Boxeři, kteří roku 1900 ničili hroby křesťanú, projevili úctu k jeho popelu! Tak odešel do blažené věčnosti onen poutník-kajícník z mongolských stepí, veden jsa milostí Boží. Maně mi znějí verše z Kytice: »Milost Boží velká! ta ráčí dáti, že se slabý poutník co vítěz navrátí ... « V polovici roku 1844 dva misionáři-lazaristé, Huc a Gabet, se vydali mongolskou pouští Gobi do Tibetu a dne 29. ledna roku 1846 dosáhli cíle své cesty, Lhas– sy, po osmnácti měsících nadlidského zápasu proti ne– sčetným svízelúm a únavám. Z mnohých podivných příhod této jedinečné cesty snad nejpodivnější jest o– brácení jednoho čínského lékaře ve Lhasse samé; onen lékař, rodem z provincie Yun-nanu, vedl ve Lhasse podivný život, všichni ho nazývali »čínským poustev– níkem«. Nevycházel mimo návštěv nemocných, oby– čejně chudých, od nichž ničeho nepřijímal. Bohatí marně ho zvali, aby je léčil, vyjma případ prokázání služby a blíženské lásky. Volný čas po ošetřování svých chudých věnoval studiu, větší část noci prodlé– val nad knihami. Spal málo, pojídal pouze jednou denně a to jídla připravená z ovesné mouky, masa ni– kdy nejedl. Vzhled jeho přesvědčoval o přísném živo– tě, byl krajně bledý a hubený, a ač nečítal přes třicet rokú, vlasy jeho byly skoro úplně bílé.

Jednoho dne navštívil oba misionáře, modlící se právě breviář, uctivě mlčky čekal před prahem, hle– dě na obraz Ukřižovaného, visící na protější stěně. Když misionáři skončili modlitbu, opomíjeje obvyklé uctivé otázky a představování se podle čínské etikety, prudce se tázal, koho představuje onen obraz? Misio– náři mu dali vysvětlení a tu on skřížil ruce na prsou a púl hodiny mlčky, nehybně upřeně hleděl na Ukři;íovaného, slzy počaly kanouti po jeho tvářích, roz- 113