DESET LET ZA ČÍNSKOU ZDÍ

Cínšlí venkované.

noci. V~e, co se dosud dělo, bylo řízeno chátrou obou osad, stařešinové, vůdcové »o ničem nevěděli « . Ty přípravy, pozvání pomocníků, vypůjčení zbraní, jídlo a pití, stály peníze, a bojechtiví šli jednoduše »rekvi– rovat« k bohatým, kteří, jak prý toho žádala čest, dobré jméno a »tvář« osady, musili platit. U toho vzali vykrmeného vepře, kterého zabili k obecné hostině v »se ťang « , v chrámě předků, u jiného boháče odnesli několik nůší rýže, jiný musel dát 100 dolarů a t. d. Druhého dne vytáhla osada Fan do boje. Krunýřů neměli, jen široké pásy, kryjící život, plné ... papíru! To prý chrání při zranění a brání krvácení! Osada Cung však toho dne do boje nevytáhla. Druhého dne pravý opak. Po dvou dnech opět bojechtiví z osady Fan učinili výpad . .. do prázdna, strana Cung zůstala doma. Jest svatosvatým pravidlem, že se musejí strany utkati v širém poli a ne v osadách samých. Po všechny ty dny bylo tržiště Tse-kiang pravým mraveništěm, 85