DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

systémům. Standardizoval podobu informačních tabulek atd. Občas své názory, mj. i v návaznosti na judikaturu, úřad korigoval. Za významný moment, který přispěl k poměrně úspěšnému se vypořádání s pro- blematikou, lze považovat oznamovací povinnost správce osobních údajů ve smyslu ust. § 16 zákona č. 101/2000 Sb.; ve vztahu ke kamerovým systémům (stejně jako k jiným způsobům sledování) nebylo dovozeno naplnění výjimky z oznamovací po- vinnosti, jak byla formulována ust. § 18 jmenovaného zákona. Z oznámení zpracování osobních údajů kamerovými systém a ze související komunikace se správci osobních údajů Úřad pro ochranu osobních údajů získal řadu praktických poznatků o provozo- vání kamerových systémů, využívání záznamů, účelech správců atd. Získal tak podklad k tomu, aby jeho činnost v této oblasti mohla opisovat realitu a reagovat na ni, což je žádoucí, a ne úplně často vídaný jev u správních orgánů. Přibližně v roce 2010 se situace, jde-li o zájem inspektorátu práce a Úřadu pro ochranu osobních údajů o ust. § 316 ZPr, počala měnit. Do určité míry to lze při- suzovat změně vnímání ze strany společnosti. Rozšířilo se povědomí o právní úpravě na ochranu osobních údajů, o právech, které v této souvislosti lidé mají, o tom, že jsou zde státní orgány, které problematiku řeší a přestoupení zákonných pravidel mají možnost potrestat. V řadě případů se však stěžovatelé neobraceli na Úřad pro ochranu osobních úda- jů, nýbrž na inspektoráty práce. Na to došlo mezi Státním úřadem inspekce práce a Úřadem pro ochranu osobních údajů k diskusi nad tím, jak situaci řešit. V řadě pří- padů, s ohledem na scházející možnost efektivního veřejnoprávního postihu ze strany inspekce práce, došlo k předání věcí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Předělembyl do určité míry 29. červenec 2017, kdy byly do zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, vtěleny dvě skutkové podstaty přestupků/správních deliktů (§ 11a a § 24a) uvozené nadpisy „přestupky na úseku ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců“. Jde fakticky (v každém z ustanovení) o tři skutkové podstaty. Dle zákonných usta- novení se zaměstnavatel (fyzická osoba, fyzická osoba podnikající, nebo právnická oso- ba) dopustí přestupku tím, že (i) naruší soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele některým ze způsobů uvedených v § 316 odst. 2 zákoníku práce, za což mu může být uložena pokuta až do výše 1.000.000Kč; (ii) neinformuje zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádě- ní podle § 316 odst. 3 zákoníku práce, za což mu může být uložena pokuta až do výše 100.000Kč; (iii) v rozporu s § 316 odst. 4 zákoníku práce vyžaduje od zaměstnance in- formace, které bezprostředně nesouvisejí s výkonem práce a se základním

8