DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

nické osoby 5.000.000Kč, resp. až 10.000.000Kč, pokud došlo k ohrožení většího počtu osob, nebo byly povinnosti porušeny při zpracování citlivých údajů. Oproti tomu v případě zákona č. 251/2005 Sb. se v obou případech jednalo a jedná nejvý- še o 1.000.000Kč. Ještě dramatičtější je rozdíl při srovnání zákona č. 251/2005 Sb. a obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Lze rozumět předkladateli, že nechtěl ust. § 11a a § 24a zákona č. 251/2005 Sb. narušovat jednotu právní úpravy a jistou logickou vnitřní strukturu sankcí v zákoně č. 251/2005 Sb. Na druhou stranu i zákon o inspekci práce zná pokutu až ve výši 10.000.000Kč (§ 12 a § 25) a její volba by i pro přestupky podle § 11a a § 24a, jde-li o narušení soukromí a shromažďování údajů, byla bývala právě kvůli zachování celistvosti právní úpravy zřejmě šťastnější (byť samozřejmě maximální zákonná výše nic nevypovídá o obvyklé výši sankcí ukládaných správními orgány v konkrétních pří- padech). Důvodem je mj. i fakt, že výší možné sankce se vyjadřuje typová závažnost postihovaného jednání a hodnota chráněného společenského statku. Není-li k tomu zvláštní důvod, mezi typově obdobnými situacemi vztahující se k obdobným nebo stejným chráněným hodnotám by neměly být zásadní rozdíly ve výši možných sankcí. Dalším (z jistého hlediska) zlomovým momentem problematiky je nabytí plat- nosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES dne 25. května 2018. Neplatí sice slova o revoluci, které mnozí věci neznalí hlásali v době před nabytím platnosti nařízení, neboť základní principiální uspořádání a stavba právní úpravy zůstali stejné. Na druhou stranu to není ani tak, že by se relativně ustálené vody nepohnuly. Došlo k zavedení nových institutů (oznámení a ohlášení porušení zabezpečení, zavedení pověřence pro ochranu osobních údajů atd.) a k dílčím modifikacím někte- rých stávajících (informační povinnost, řetězení zpracovatelů atd.). Diskuse o těchto viditelných změnách spolu s diskusemi nad podobou a adaptující legislativy, včetně problematiky trestání atd., rozptýlení pozornosti, které přinesly, způsobilo, že se po- stupně a jakoby potají a do určité míry neviděny objevují a projevují neméně citelné změny. Jde o změny v přístupech k některým zavedeným otázkám, o modifikaci vý- kladu některých zavedených pojmů a obsahu určitých povinností. Jejich iniciátorem a původem je Evropský sbor pro ochranu osobních údajů. Evropský sbor pro ochranu osobních údajů fakticky vzešel z pracovní skupiny 29 (WP 29) zřízené na základě čl. 29 směrnice 95/46/ES. Jeho síla je však větší, než tomu bylo u WP 29. Jeho úloha v ovlivňování přístupů dozorových úřadů bude rozhodující. WP 29 přijímala stanoviska a metodiky, avšak snad vyjma předávání osobních údajů do třetích zemí, konkrétně zejména podoby a přijímání závazných podnikových pravidel (BCR), byly vnímány její stanoviska (nejméně ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů) spíše jako doplňková. Úřad pro ochranu osobních údajů přijal okolo

10