DŮKAZNÍ PROSTŘEDKY A JEJICH PŘÍPUSTNOST ZEJMÉNA SE ZAMĚŘENÍM NA KAMEROVÉ SLEDOVÁNÍ / Jakub Morávek (ed.)

je základním nástrojem, jak bránit jeho důstojnost, sebeurčení, identitu a autonomii v jeho podřízeném postavení. Vývoj anglické judikatury ukazuje, že právní výklad či pojetí ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele a osobních práv zaměstnance není pouze otázkou nicneříkají- cích floskulí a jakýchsi neurčitých právních pojmů jako „ přiměřený způsob “ 48 či „závaž- ný důvod“ spočívající „ ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele ,“ 49 který „ odůvodňuje zavedení kontrolních mechanismů ,“ jejichž výklad lze jednou pro vždy dovodit z před- chozích rozhodnutí soudů, jimiž samy budou do budoucna vázány. K hledání propor- cionality mezi ochranou majetkových zájmů zaměstnavatele a osobních práv zaměst- nance bude naopak docházet v neustálém vyvažování v kontextu vývoje sociální reality, nikoliv od ní odděleně. V pluralitě právních případů, které budou předmětem soudní- ho přezkumu tak nelze předpokládat, že bude trvat platnost jediné výkladové doktríny bez ohledu na sociální realitu zaměstnaneckých vztahů. Zásadní je proto směřování argumentačního ratia soudních rozhodnutí, z něhož lze i do budoucna uvažovat, jaké aspekty při balancování ochrany majetkových zájmů zaměstnavatele, osobních práv zaměstnance či veřejného zájmu budou mít argumentační význam. Odborná literatura v kontextu vývoje anglického práva přikládala význam teorii tzv . relational contracts . 50 Podle této teorie je vznik povinnosti vzájemné důvěry součástí dlouhodobého vývoje smluvních vztahů v pracovním právu směrem k relational con- tracts , tedy k vztahovým smlouvám, oproti discrete contracts , tedy oproti smluvním vztahům, jejichž strany působí vzájemně odděleně, samostatně . Podle Iana Macneila relational charakter smluv je typický svou dlouhodobostí, variabilností a otevřeností. Jako dlouhodobé závazky v zásadě zakazují oportunistické jednání a využívají přede- vším prvků kooperace smluvních stran. Tzv. discrete vzor smluvního jednání se vy- značuje vzájemnou nesounáležitostí smluvních stran, které mají vůli prostřednictvím smlouvy pojmout celistvě specifickou smluvní transakce a její očekáváné budoucí efekty. Discrete smluvní vztahy se zaměřují na monetizaci a kvantifikaci směnitelných plnění s minimální potřebou pro spolupráci v plánování a provádění předmětu plnění. Doktrinální literatura tak povinnost vzájemné důvěry chápala jako součást pojetí relational contracts . S ohledem na to, jaké rysy zaměstnaneckých smluvním vztahů soudy ve svých odůvodněních vyzdvihovaly, bylo možno ve vývoji předpokládat snahu soudců naplňovat ve své interpretaci ochrany práva na soukromí právě znaky této dok- tríny. Na druhou stranu je nutno zvažovat i další specifické faktory vyplývající z řady sociopolitických aspektů, které mají na rozhodovací činnost soudů vliv. To ukazuje přístup k majetkovým zájmům zaměstnavatele a osobním právům zaměstnance podle druhého z pramenů anglického práva tzv. statutory law . 48 § 316 odst. 1 zákoníku práce. 49 § 316 odst. 2 zákoníku práce. 50 Grace Keesing, ‘Contractual Rights and Remedies for Dismissed Employees After the “Employment” Revolution’ (2012) 36 MULR 104.

50