Hlouch: Problém odpadu od Církve

DR. JO SEF HLO U C H Problém odpadu od Církve

DR. JOSEF HLOUCH

roblém odpadu od Církve

Studie pastoračně - analytická

1937

ICE CYRILOMETODĚJSKÁ V OLOMOUCI

KIHIL OBSTAT Censor ex officio: Dr. Fridericus Vaěek. UlPRIMATUR Dr. Joannes Martind, Vica.rius generalis. Olomucii, die 7. 9. 1937. Nr. 12.883.

Moto: "Známe-li příčinu pomnění, i lék na ránu najdeme." Cyprián: De lapsis c. 5. (ML. 4, 482.)

iam jc-:tě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince ..." 1 Tento stesk Past)rře zní bolavou ozvěnou v duších mnoha kněží i laiku. .:3:32 ovcí jest v čSR mimo Kristuv ovčinec, a z nich skoro dvě tře­ upu~t ily Církev teprve nedávno, přes výstrahy a prosby, před zra– ~- l'll pastýřu a před slzami svých věřících přátel. Tento počet od- t•h volá. jako bolestný vykřičník a nutí zamysliti se nad tímto pro– m. ti•. ti odpadlých a štěstí vracejících se Domu, jehož jsem byl sám t•m, vť'dlo mne k této studii, jež chce ukázati odpad od Církve ve pravdy (1. část : podstata odpadu), pastoračně analysovat příčiny (I l. Nast: příčiny odpadu), připomenouti následky odpadu (ID. nfa ll'dky odpadů), jakož i udati normy poměru věřících k odpad– Jak j•• ka zt• lll'"llll

na \'áh•k ~v:ttť•lw r:núře nr~kého Jana Vianneye 1937.

ll. - I Vdl'k. ~lodfrni čiO\'ěk, předmluva, V. - s Viz moto! 5

iteratura

K ., Das Wesen des Katholizismus, Diisseldorf4 1927. K., Gesammelte Aufsatze zur Dogmengeschichte und Theologie der Gegen– Augsburg 1936. Glaube und Glaubenswissenschaft im Katholizismus, Rottenburg2 1923. ., Listiny k dějinám lidového hnutí náboženského na českém východě a IX. věku, díl ll., Praha 1924. -n•·nn.~~~.,., K., Freidenkertum, Arbeiterschaft und Seclsorge, llannovers.--f 1930. ....,,.r"... ~ .• ,on. K., Konfessionskunde, Hannover4 1930. sianae Institutiones morales, ed. Marc-Gestermann, Lugdunil9 1933. Jos., La doctrine du Corps mystique de J ésus-Christ ďaprěs les P rincipes Théologie de Saint-Thomas- Paris4 1934. R., Das Werden der sittlichen P erson, Freiburg i B.• 1935. Ed., Smysl československé revoluce, Praha 1923. 11 ll. H., Konfese konvertity, přel. J. Rozmahel, Přerov 1937. -.,n,,n.. N., Der Sinn des Schaffens, Tiibingen 1927. J., Philosophie und Theologie des Modernismus, Freiburg i. B. 1912. Olaube und Unglaube, Dresden 1933 (Verhandlungen des Ersten Internat. spsychologischen Kongresses, Wien 1931). J .. Rozumem ku pravdě, Praha 1902. i'f• ká, I. Knihy Starého zákona sv. 1. 2. 3, Praha 1917, 1921, 1925 (J. Hejčl). l'•·~ká, ll. Knihy Nového zákona sv. 1. 2, Praha 1922 (L. Sýkora). a., Heretikově, přel L. Stříž, Stará Ríše 1915. li ., Orthodoxie, přel. L. Stříž, Stará Rtše 1918. náboženské otázce v prvnich letech naši samostatnosti 1918-1925, 1926. 1\ národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778-1830, 1931. ll\. v bohoslužebném řádu církevního roku, I. Olomouc 1931. · "a hast du an den Sekten? Steyl19-27. <'hri li in ihrcm Leben, Wien 1909 I. OIIMI!iktl, Roma~> MCMXXVII. Ul-~· _laalt'tonl, Jih• I. . n)'drová A.. Stará. RUíe 1936. .. _irdL•a~. 111. lf~·~IPni a život, Praha 1935. Prala& ltiSA. (Volni my~lťnka.) der IC.lrelae, Paclerboro 1938. ta: ~ hotkýC'h balad, Praha:! 1936. •v4IW'I•.,.••~• o Bff'dno\ I, Praha 1981. lllll~~t•r-&,.,urorf. Erwhir icliun ~'Ymholorum, derinitionum et decla.rationum, ll 1922. ••t ,~on"titutioocs AJ)O tolorum, ed. Funk, I. II, Paderbornae MDCCCCV. UIIM!n,di~'" Pfarr~oremeine, Wien 1934 (Berichte Uber die dritte Wiener-Seelsorger- 29. Dezember 1933). .'ynode der Diozese Gurk, Kl:tgenfurt 1935. ll., De Ecťlesia ll., Friburgi Br. 1925. Politick! cest.'l. českého katolicismu, Praha 1928. .V., Glaube aus dem Blut? Berlín 1924. 1.. BPitr!i~e zur 1-'ťktenjreschichte des Mittela.lters I. II., Miinchen 1890. ., Nadčje katolict v! ,. zl'mlch českých, Pra.ha. 1930. Enchiridioo theologiae dof,nllaticae generalis, Brixinae 1893. A., Dťr Katholizismus und d:t!l 20. Jahrhundert im Lichte der kirchlichen lunj! der Neuzeit12 1902. A .•. 'ociologie inteligence, Praha 1937. J ., Das Sektenwesen, Hildesheim 1929. / ., Bekenntnisse eines Sozialisten, Freiburg i. B. 1922. J'., Katholische Weltanschauung, Freiburg i. B. 1914.

7

1:1rhmon11 E.• Das 'trafrecht des C. J. C, Paderborn 1920. l:lf·hmtllm E.. Oas katholische Mischeherecht nach dem Codex J uris Canonici, Pa- dt•rborn 1921. Enyťlhnrt /"'·• Ncue Wege der Seelsorge, Jnnsbruck 2 1927. Eutr C. .'llausbach J., Religion Christcntum, Ki rche Ul., Kempten5 1923. Fahscl/1., Gesprache mit einem Gottloson, Freiburg i. B. 1926. Farský K., Zápas o svobodu ducha v círk vi čc!tkoslovonské, Praha 1920. Farský K ., Z pode jha (vznik církve čcskoslov<>nské), Praha 1920. Feckes K ., Das Mysterium der heiligen ]{jrch<>, Padcrborn 1934. 1-'leisclmer J ., Dělník a prwnyslová výroba, Praha 19-21. Foerster F. W., Jugendlehre, Leipzig4 19"22. . Frank R., Die Bussdisziplin der Kircho, Mainz 1867. Gerardi B., Grundsatze und Wego zur 'oktenbckllmpfung, Wiesbaden 1925 (in Bei- trage zur ausserordentlichen Scelsor~c). Gintl Z., Svobodné zednářství, Praha 19"26. Grisar H., Luther (I., ll., lli.), J:t'reiburg 1911- 12. Grisar H., Martin Luthers Lebon und soin Werk, Freiburg č. B. 1926. Grober C., Nationalkircho? Ji'rcilmrg i. B. 1934. Gu.ardini R., Vom Leben des Ulaubens, ~lainz 1935. Guyot A., Pourquoi y a.-t-il de hommcs qui ne proressent aucune religion? Paris 1913. Harnack A., Die Mission und Ausbreitung des Christentums, I., ll., Leipzig 1906. Heinen A., Wie bekampfen wir die schwarmgeistigen Stromungen der Gegenwart'? M. Gladbach 19-23. Hello A., Clověk, přel. J. Florián, Stará niše 1909. Hello A., Misky váhy, přel. J. Florián, St.ará níše 1932. Hello A., P. Renan, Německo a atheismus devatenáctého století, přel. J . Florián, Stará Ríše 1908. Hník F. M., Za lepší církví. (Dušezpytné studie o příčinách přestupu do církve československé.) P raha 1930. Holzmeister A., Kirche im Kampf (Vortrago: Kunst u. Wissenschaft der Katholi- schen Aktion), Wien 1936. Hromádka J ., ltá.tolicismus a boj o křesťanství, Praha. 1925. Hronek J., Zákon o vzájemn)•ch pomčrcch náboženskýc.h vyznání, Praha 1923. Hruška J., Proč jsem neodpadl a neodpadnu, Praha 1929. Jaegen H., Der Kampf um das hochstc Gut, Wiesbaden 1933. J ež C., Osobní Bůh a náboženství, Praha. 19-23. Jungmann J., Die Frohbotschaft und unsere Glaubensverktindigung, Regensburg 1936. Jurgensmeier F., Der Mystische Leib Christi als Grundlage der Aszese, Paderborn 1934. Kailbach W., Die Problematik der Religionen, Paderborn 1936. Karlík 0 ., Mravní život podle řádu nadpřirozeného, Olomouc 1936. Karrer O., Das ReligiOse in der Menschheit und das Christentum, Freiburg i. B.2 1934. Katholische Aktion und Seelsorge (Referate der 4. Wiener Seelsorgetagung), Wien 1935. Katolická akce v praksi, zpráva o 2. kursu moravského kněžstva na. Sv. Hostýně, Olomouc 1936. · Ketteler W., Freiheit, Autoritll.t und Kirche, Kempten 1911. Klimeš J ., Za dědictvím otců (z dějin církvi národních u nás a kolem nás), Zábřeh 1925. Klug J., Der Ka.tholische Glaubensinha.lt, Paderborn4 1920. Kober F., Das kanonische Gericht.sverfahren und Strafrecht II, ~ln 1866. Kober F., Deposition und Degrada.tion, Ttibingen 1867. Kopecký R., Proč vystupovat z Cirkve, Praha 1930. (Volná myšlenka.) Kopecký R., Socialista a náboženství, Praha 1929. (Volná myšlenka.) Kovář F., Církve a otázky dneška (z myšlenek všeobecné kiestanské konference o životě a dile ve Stockholmě 1925), P raha 1925. Kosters L., Die Kirche unseres Glaubens, l<'reiburg i. B.-1936. 8

vil J ., NejnovějlH filosofie, Brno 1932. t•U J ., Meditace věkň, lll. (Filosofie novověká), Brno 1930. E., Wt> en und Werden des Glaubens, Karlsruhe 19-26. E., Dogma u. Leben, Paderbornz 1925. · I Bol! na &emi (knihovna církve československé, č. 1. K ideovým zákla– cfrhe če koelovenské), Praha 19-20. #'., ť.'NU mysl Praha 1912. A., lleim &ur .Kirche, Klosterneuburg (rok neudán). O., Prak ť " činné škole (Nové knižnice učitelské dUo LXXVD), Velké Me– um. ., NtHa.t vzdělancň, Praha 1930. ., 'ymbolik, Leipzig 19-22. . XIII., Rerum Novarum, 15. 5. 1891, přel. dr. Vašek B., Olomouc 1931. R. K., Apostaten-Briefe, Wiesbaden 1928. J., Die Zukunft der Religion, I. Psychologie des Unglaubens, Innsbruck 1935. J ., Die Zukunft der Religion, ll. Der neue Chrh;t, Innsbruck 1937. _,._.,._•.,.•, J., Willenschule, Paderborn 1932. P., Die Kirche Christi, Freiburg i. B. 1931. L., Křiž nad Evropou revoluce dvacátého století, Praha 1935. K., Geschichte der israelitischen Religion, StrassburgCi 1907. T. G., V boji o náboženství, Praha 1904. T. G., Moderní člověk a náboženství (otisk článkll z Naší doby 1896 až Praha 1934. T. G., Sebevražda hromaným zjevem společenským moderní osvěty, Pra- T. G., Rusko a Evropa (sv. I.: K ruské filosofii dějin a náboženství), 1919. H., Ka.tholische Wirklichkeit, Mtinchen 1935. - Pribilla M., Katholisches und modernes Denken, Stuttgart 1924. K., Ehe, Innsbruck 1933. K., Kleinarbeit in der Seelsorge, Breslau 19-29. J. P., Patrologiae cursus Completus, Parisiis, Series Latina 187S-1891, Se– graeca. 1857-1912. L., Občané bez vyznáni, Praha 1934. L., Volná myšlenka a náboženství, Praha 1929. F., Die Glaubenskrise im Seelenleben, Wien 1928. J., Die Einheit in der Kirche, Mainz3 1925. Konfessionskunde, Giessen 1927. kralovat (z ital. nezn. aut. přel. Levý Mikuláš), Praha 1933. Christentum und nationaler Gedanke, Koln 1925. ., Oie psychologischen Grundlagen der katholischen Sittenlehre, Dus- 1118t. X, Olomouc 1935. '-•n••• Aug., Oteha.vé kapitoly z českých dějin církevních, Praha 1937. Aug., Katoličtí mučedníci doby husitské, Hradec Králové 1927. .. ,,.a~rn Aug.. Z nAhoženských dějin Horácka, Brno 1922. ~, .....,"..,,,"". (N('IJr.) A., Wahn, Wissenschaft und Wahrheit, Salzburg 1934. Dll.Juo_oi A., Da Leucbten Christi, Wiesbaden 1935. F. X., Cfrke'' a ettt, Olomouc 1926. F. X., Církev česko lovenská, Olomouc (Našinec) 1921. J., Mravnost a náboženství, Hradec Králové 19-21. J., Biskup Brynych, Hradec Králové 19-23.

Význam slov "reformace", "protestantismus", Praha 1903. F., Dějiny národu českého v Cechách a na Moravě, Praha 1894. kniha farnosti Chudobín. J ., Panováni cfsaře Josefa II., Praha 1903. D., Světla na moři, Brno 1935. J., Masarykova česk§. filosofie, Praha 1912. J., Zižka a jeho doba 1., Praha 1927, IV., Praha 1933. A., Světla na úskalich, Praha 1936.

9

J>eroutka P., Boje o dnešek, Praha 19-.?:í. Peroutka P., Budováni státu, Praba 1934. Peroutka F., .Jaci jsme, Praha. 1!"124. Picartl Al., Die l<~lucht vor Gott, Erlenbacb 1934. Piechotoski P., Proletarischer Glaube in 01iall ti. chen und kommunistischen Selbst– zeugnissen Berlin• 1928. Pilgram F., Physiologie der Kirche, Maioz U~Sl. Pit'8 PP. XI., Litterae encyclica.e: 31. 12. 19-29: Divioi illius Magistri (o krl.! fao ké výchově mládeže, přel. Papica), Olomouc 1930. 31. 12. 1930: Casti coonubii (o křesťan kém manželstvi, přel. dr. Vašek), Olomouc 1935. 15. 5. 1931: Quadragesimo anuo (o ')budováni společenského řádu a. jeho zdoko· nalení podle zásad evangelia, přel. dr. Vašek), Olomoucs 1935. 3. 5. 1932: Caritate Christi (proti atheismu) AAS. 1932. 14. 3. 1937: Mit brennender 'orge (o postavení katolické Církve v Německu, přel. dr. Vašek), Olomouc 1937. 19. 3. 1937: Divini Redemptoris (o bezbožeckém komunismu, přel. dr. Vašek), Olomouc 1937. Constitutio 24. 5. 1931: Deus scientiarum Dominus (o theologickém studiu) AAS. 1931. Platz H., Das religiose in der Krise der Gegenwart) Einsiedeln 1929. Pospíšil J., Co jest Církev? Brno 1925. Pospíšil J., Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akv. I, Brno 1882. Pribilla M., Um kirchliche Einheit, Freiburg 1929. Pribil-la M., Kulturwende und Ka.tholizismus, Mtinchen 1925. Průmmer D., Manuale theologiae moralis, I- ID., Friburgi Br.7 1931. RádlE., Na!íe náboženské ideály před válkou a po válce, l'raha. 1927. RMl E., Nábož·enstvi a politik~ Praha. 1921. Rádl E., Revise pokrokových ideáld v národní škole, Praha 1928. Rádl E., Sociální demokracie a komunismus, Brno 1926. Radoň F. X., Protestantismus a povaha českého národa, Praha 1903. Ragaz L., Od Krista k Marxovi, od Marxe ke Kristu, P raha 1935. Rauschen G., Patrologie, Freiburg i. B.2 1931. Reinhold G., Der alte und nouo IJlaube, Loipzig 1911. Ročenka československé republiky, Praha. 1933. Ročenka československého učitelstva, Hrno 19'28, 1929, 1932. Saitschik R ., Von der inneren Not unseres Zeitalters, Miinchen 1917. Sahula J., Pokusy o církev národní, Olomouc 1919. Sawicl.:i F., Ka.tholische Frommigk eit, Paderborn 1921. Scheeben M., Handbuch der katholischen Dogmatik, I.- IV., Freiburg 1873. Scheurlen P., Die Sekten der Gegenwart, Stuttgart 1921. Schmidt Ph., Blick in die Zukunft, Kevelaer 1935. Schmidt F., Der Leib Christi (Eine Unt~rsuchung zum urchristlichen Gemeindege· danken), Leipzig 1919. Schneider F., Katholische Familienerziehung, Freiburg i. B.2 1936. Schulte J., Die Kirche und die Gebildeten, Freiburg i. B.4 1919. Schulte J., Pa.stora.les und Aszetisches fiir Seelsorger unserer Tage, Stuttgart 1927. Schulte J., Sehen wir díe Zeichen der Zeit? Breslau 1931. Schultes R., Die unfehlbare Kirche, Graz 1911. Sertillanges A., Katechismus der Ungla ubigen III. (Die Kircbe), přel. H. Ledóchow– ski, Gra-z 1934. Schulz V., Listář náboženského hnutí poddaného lidu na panství litomyšlském ve století XVIII. Praha. 1915. Sinthern P., Rellgionen und Konfessionen, Freiburg 1923. Sedlák J ., M. Jan Hus, Praha 1915. Spisar A., Ideový úkol církvi v náboženské krisi dneška, Praha 1926. Statistická příručka republiky československé II., Praha 1925. Stoeckle A., Zu.r Psychologie des Glaubenszweifels, Mergentheim 1920. Sušil F., Spisy sv. Otcdv apoštolských a Justina mučedníka, Praha 1874. 10 -

6bolconah I, konfese, církev, Praha (rok neudán, Volná myšlenka). la.. llcene«' a náboženstvi, Praha 19'"22. jMaa tln111k~· m katolíkem? Plzeň 1935. 1 )Mea demokr11eie, Praha 19'"22. lt*'tttvl u nás, Olomouc 1926. U~bnic naěich škol ve světle pravdy, Olomouc 1925. Heraus aus der Kirche, Leutesdorf a. R. 1931. nalili . 'umma Theologica, Taurini 1928. ., Ilit> katholische Sittenlehre, IV./1, Diisseldorf 1935, IV/2, Diisseldorf ~tttlaube, Oraz 1921. a., 1'ractatus de fontibus revelationis, Bussum3 1920. (i., Tractatus de Yera. religione, Hilversum4 1923. Rukoje( křesfanské sociologie, Olomouc 1935. Z problémd dnešní společnosti, Olomouc 1926. Paměti z let 177(}-1816, kniha I. 2., Praha 1908, kniha II. 1., Praha 1910. tl., Die Toleranz (iibers. v. dr. A. Schleumer), Freiburg i. B. 1914. Val., Unionizmus, Trnava 1932. ., Katolická. mravouka, I., Praha 1909. P., Apolog ie křesfanstvi, Brno 1897. (Sborn.ík prací bývalých příslušn.íkd pluku k dYacát.ému výročí zato– pluku 3. Jana Zižky z TTocnova), Kroměříž 1937. Lidé na kře, Praha 1936. Glaube und Glaubenszweifel moderner Jugend, Dlisseldorf 1932. ..,m1110 úiadu statistického republík.y československé 1924 (V.). H.• llistoria sacra Veteris Testamenti, Vindobonae 1920. H., Theologie der Propheten des Alten Testamentes, Freiburg i. B. 1877. m·ue: cao~edis, Roma 1931, 1932. archiepiscopalis Otomucensis 1920, 1931. 1987. Bt~tum Limburg 19'"21. Rundschau, Koln 1910. ~&lllolick.t týden.ík, Praha 1850, 1852, 1861. Theologie und Seelsorge, Diisseldorf 1924. venské obce učitelské XV., Praha 1934-5. ého duchovenstva, Pra-ha 1925. LID., Brno 1920, 1936. ,.ll tnfk Krematoria, spolku pro pohfbfvá.nf žehem, XXVI., XXVII., um. Paris 1936. revue bimensuelle, 7e Anně, Ju.,isy 1935. OIOIIDOlllC 1937. fllr Missionsorden), Kl. Kerkheim, Taunus 1923. Val., Rus se d.ívá. na CSR., Praha 1931. J., Církev a noYá. doba, Olomouc 1932. Vt>lká. otázka (přel. Fr. Miiller), Brno 1936. 1.h·ot církevní v Cechá.ch, I., Praha 1895. ()oba ú1.kostí a varu, Praha 1936. Moderní člověk, Olomouc, 1919. Katolická. akce, Olomouc 1934. Rodina dvacá.tého století, Olomouc 19'"24.

1985. 19.'J7. (M .Jilg.), Innsbruck 1926.

11

kld6' dplaolk IX, Praha 1937. oleU reformy (pedag. příloha Učitele a Věstníku spolku učit. jednot), 1936. Tbeolotrlto dcor Zeit. (Theologische Beilage zum Seelsorger), Folge 1-3, Wien 19 Tbeolotrllt'h·praktische Quartalschrift, Linz a./D. 1923, 1926, 1935. VMa a th·ot, Praha 1935. Vlut., čuopis pro zábavu a poučení, Praha 1904-5. Vt'lstnfk českého salesiánského dila, roč. V., Fryšták n./M. 1934. Věl!tnik jednot duchovenstva brněnské a olomoucké, Brno 1935. Věstnfk ústředního spolku učitelského na Moravě a ve Slezsku (XVII-XXI), Brn 1920-1924. Vychovatelské listy, Olomouc 1934, 1935. Zeitschrift ftir katholische Theologie, Innsbruck 1907, 1921. Lexika: Hiblisches Reallexikon, I. Bd, Paderborn 1931. Ceský slovnfk bohovědný, III., IV., Praha 1926, 1930. Dictionnaire de Ia Bible, I., Paris 1912. Lexikon ftir Theologie und Kirche, I.-VIII., Freiburg i. B., 1930-1936. Staatslexikon, I., Freiburg i. B. 1923. Zkratky: AAS. - Acta Apostolicae Sedis. ACO., Acta Ouriae archlepiscopalis Olomucensis. c. - caput - hlava; a. - articulus - článek; I. c. - locus citatus. Denz. - Denzinger. Kán. - kánon Kodexu církevního práva. MG. - Migne, Patrologiae cursus ~raecus. ML., Migne, Patrologiae cursus latmus. Knihy Písma svatého jsou uváděny podle vydání Hejčlova a Sýkorova.

•

12

5-6 7- 12

I. OD CIRKVE. ČLENSTVÍ V CIRKVI A JEHO OOPADEM t• poměru člověka k Bohu . •u,.. h... ·nf organisace- ekonomie spásy a jednota- Bfth orga– ' o v duchovní jednotu. odpadu -výměr pojmil . be•rese, blud - bludař, kacíř - sekta., schisma - rozkol \ 'E SVĚTLE STAROZÁK.ONN1 EKLESIOLOGIE . Smlouvě s Hospodinem - hřích kat'exochén - odpad - odsouzení odpadu .-e Starém zákoně - věrnost víře, mučednictvím - příčiny odpadu - modern1 prostředky ži– ociJiadu - Tresty: Hospodin varuje a trestá srldce i odpad– uh·ersalismus spásy i ve St. zákoně. \'E SVĚTLE NOVOZÁKONNÍ EKLESIOLOGIE . ,. novozákonním řádu spásy - Jedna Církev - mystické - údy mystického těla - spojeni s Kristem - podíl údtl - Církev, velká s>á.tost- rodina věřících - sít milostí úddm požehnání- samostatný život jednotlivce v Jednotě život v Celku - ne kolektivismus - duše a tělo Církve - - k duši Církve - k duši i tělu Církve - v Církvi a mi- - smysl výroku: Mimo Církev není spásy - není jiného proč nelze připustiti možnosti spásy mimo Církev - život mimo Církev- církevní prohlášeni - úsudek o spasení? možno Církev poznati - známky Církve - vědomí o samo– Cfrkve také u bludaro. podstaty odpadu církevně-politické - odpad - tajemství zla - odpad vás slyší, mne slyší - disciplinární postup - jako pohan Apoštolové: Sv. Jan -sv. Petr - sv. Juda - pastoračn1 národd - odpad a mystické tělo - trest odpadu - jak se ubránit bludu? • cfrkevní spísovatelé o odpadu od Církve . limský- sv. Irenej - sv. Ignác - Hermas- Tertulián– - Didaskalia- sv. Jan Zlatoústý- sv. J ero- - sv. Ful~entius - pohled na věrné a odpadlé- nejsou v Církvi.

17-60 17-21

22-24

25--31

45--46

47-52

53-59

61-195

příčin odpadu, studium příčin - studium

63 - 64 13

ROZUMOVÉ PRfčiNY ODPADU Funkce rozumu ve víře - rozum a n11e - poznání a víra - náboženské poznáni 11. věrnost Církvi . . . . . . . . . . . . Nedostatck náboženského poznání a odpad - nlzné formy neznalosti - neznalost základll - povrchní znalost - neznalost Cú·kve - základ– ni blud ~irokých vrstev Odpady věřících? Neznalost u kolébky bludll a rozkolll - Lutheri\v odpad - bludy v čes­ kých zemích - neznalost zdrojem út-okll Pochybnosti u víře a odpad Doba du~evní přestavby - revise výstavby viry - současné duševní ovzduší a pochybnosti Obtiže víry Obtiže víry v člověku samém - poznaný rozpor života s věrou - do· mněnky - smy~lenky, zdroj odcizení Předsudky Několik předsudkll a jejich následky - zdroje předsudki\ - špatné pra– meny - z tisku život i smrt - tisk ve službách apostasie - špatné pra– Filosofické názory a život - subjektivismus - egoismus - subjektivis– mus u kolébky bludll - subjektivistické "já" a katolické "my" - ra– cionalismus - jediné kriterium - rozum - racionalismus ničí - Kan– tllv idealismus - materialismus - život ve vleku materialismu - odko– jenci materialismu a Církev - socialismus - proč je tak ničivý - poměr k Církvi - Pius XI. o socialismu - komunismus - "vykoupení" - co přinesl komunismus v Rusku a. Spanělsku? - positivismus - liberalismus - modernismus - evropská filosofie a její vliv na dru. MORALN1 PŘlčiNY ODPADU Význam víry pro mravní život člověka 2ivá příslušnost k Církvi - inkarnace víry v život - víra jako úkol - cil - funkce vOle - odpad neni jen změnou mínění. Ztráta náboženského života a odpad Lhostejnost - opomíjení zdrojll života: Eucharistie - nedělní mše s•a– tá - modlitba - zhoubnost lhostejnosti - častá změna náboženství - ztráta milosti a odpad - odpady jako odstraněni konfliktu. Ztráta hodnocení Církve v životě jednotlivcově jako cesta k odtJadu Když se život utváří mimo Církev - viditelnost požehnání Církve - .ttráta jednoty a vědomi katolicity - když nejsou du~e uchváceny tajem– stvím Církve - poznání zla v Církvi a protihodnot mimo Círke,- - pohoršení a. odpad - několik dokladll - mylné ospravedlněni odpadu. Vliv cit1l, vá.~ní CL náruživostí na odpad Pohnutky vášní - náruživosti, trní - pýcha - smyslnost - odpad a příkazy čist-oty - úspěchy vášní a náruživostí. SOCIALNl PŘlčiNY ODPADU Význam prostředí - bližší prostředí Manželství smíšená - ztráty skoro jisté - následky u děti - nová manželství - rozluka a odpad - vliv rodiny na odpad - dllsledky - dítč rodičll nábožensky vlažných - rodin a mravně závadná- chyby ve výchově - tragika pomsty - doporučeni nehodných. meny v dějinách bludu Vliv filosofie na odpady

65--110

66-68

68--70

70--72

72--74

74--77

78-91

92-110 92-94

94--100

101- 106

107- 110

111- 193 111- 119

14

119- 125

pm.,tlcdi

mfnllnf. \'l'lmoc duch . ráL 1 c' oluct• u nás - re,·oluce ná1·odnč-náboženská- hnutí ,.u - post~vení Církve v Rakousku a poválečné odpady - n~ oml'zování Církve - vliv státu na odpad. htmlí. mic hnutí - pohled do dějin - apostasie mas od Boha - ko– odJiadovóho hnutí u nás - odpady po tolerančním patentu - agi- r,•,•hách - ničení obrazO. - motivy odpadO. - na Moravě - kdo 'ť Počet odpadlých - kam odpadali? Vystoupení blouznivcO. 11tátu - "Pryč od fHma" - v Cechách - poválečné hnutí od– ''lny odpadového hnutí - odpadová agitace - proti kněžím - na knčze - útoky na Církev a články víry - proti morálce dějiny - metody agitace - běsnění odpadlých - zabírání hromadné odpady - statistika odpadfi - počet obyvatelstva území republiky v poměru k počtu katolikO. roku 1910, náboženství v jednotlivých zemích - odpady ve okresy - zaměstnání v kombinaci s náboženskou - kam se odpadalo? - vzrO.st pravoslaví- odpady jinde. h11ulí a odpady n~božcnskou příslušnost - prakse kremačního hnutí. _,.,.,..,~.,LIJ boje na odpady . . . . . . . . . hesla - duch poválečné doby krt;>mačního hnutí - kremační hnutí roste - vliv kremačního ICK'iální prostředí inteligence - inteligence z rodin nábožensky ,·tiv školy - obecná škola - mluva obrazfi - učebnice - příklad z dota.7.níkové akce - nedostatek náboženského přirozeného života - příchozí na universitu - pocit n~ - proč někdy nevěří inteligence? - nevěřící věda - duch vzpoury ve vědě - specialisa.ce, k a.- není-li náboženství zájmem prvním - odpady " řa­ o učitelstvu? přehled vyznání - prameny v mi– ...,'"''"'·''1 příčiny - kolegialita v náboženském vyznání - 11\'ědectví oficiálního časopisu - přiznávají sami vliv. prostředí práce - \'liv na náboženský život - jak se vytvořily dva pro– ůti. k katolických dělníkll. je člověk sám. rodinné prostředí dělníkovo - _ ...,.....,vv - boj, v němž zhasíná víra - ne~lost bydliště a svědectví - nezaměstnaní - když lze sociálně obvi- sociální prvek v dějinách bludů - novodobé sekty. I> ODPADů VE DVOU STAVECH • ladách inteligence

125--147

147-150

151-157

158-178 158-171

172-178

178-188

Cirkve - "lepší Církev" - sekty v užším smys– clrkev vyvolených - pusillus grex, malé stá– podání - zdůraznění Písma - altruismus a rigorismu k uvolněnosti - vyniknutí jednotlivce splnřní tužeb po novotě - prvek národnostní podle Pia XI. - liturgická řeč lidová - poznání a~titaťni prostředky - moth·y subjekti>ně dob-

15

Ideologie bez vyznání a její vliv na odpady

188-193

Co jest "bez vyznání"? - Etapy odpadu k bez vyznáni - Proti Církvi církvím - metoda zesměšněni - místo clenství v církvích - lepší hod- noty - bez vyznání "jménem cti" - sociální důvody - náhrada za nevýhody - odměna - cesta k bezbožectví. Rasismus a odpady - rasismus - převrAceni řádu

193-195

ČÁST Ill. NÁSLEDKY ODPADU

196--229

NÁSLEDKY ODPADU PRO C1RKEV

197-199

Není zmenšena!- Bludy- rozkoly, odpad a vývoj nauky- k rozohně- ni lásky - bolest Matky. NÁSLEDKY PRO ODPADLI~HO. Pohled do nitra - Smutek bez domova - "jdu domů" - skvrna duše -vina- posouzeni odpadu " souvislosti s předchozím životem- stup- ně viny - nevědomost - váAně a náruživosti - strach - násilí - od– povědnost za každý odpad. Následky odpadu pro víro, mravy a sociální život příklad následků v protestantismu - další tříštění - církev československá - padají základní pravdy - odpadlí nemohou zachovati pravé víry - pro mravní život: trest za porušení lásky mravní uvolněni - po stránce sociální - následky bez vyznání. TRESTY ODPADU Církevní disciplina nad bludaři a odpadlými - doba apoštolská - jaké tresty? - tělesných trestd nebylo - v době svobody křesfa.nství - ve středověku - německé právo - první poprava na rozkaz cisa.řdv - tresty ve středověku - upáleni - inkvisice, instituce státní - nová doba - obrat v trestech bludu a odpadu - Církev a fysické tresty - nežádala jich - proč nezamezila? - proč připustila trest smrti? - Re– formátoři trestali - tresty, vyrostlé z ducha doby. Následky odpadu podle nynějšíM církevníM zákona . Zvláštní odsouzeni odpadu u nás - cú·kevní tresty a snáAelivost. Poměr věřících k odpadlým Snášelivost - záslužná snáAelivost - snášelivost z lhostejnosti - sná- šelivost, jež musí býti nesnášelivou - styk katolíkll s jinověrci - občanský styk - účast nekatolíků na katol. liturgii - katolíci a neka- tolické obřady Praktické resumé: Poučení z poznaných příčin a následků odpadu ZÁVĚR VZKAZ MATKY DĚTEM VÉRNÝM I ZBLOUDILÝM Věrní - ti, kdož budou sváděni k odpadu - zbloudilí. Padá pravá víra -

199-205

205-212

. . . 213-221

222-224

225-229

230-231

. 231-233

16

Část I.

ODPAD OD CÍRKVE

Členství v Církvi a jeho ztráta odpadem

jednoty v poměru člověka k Bohu a předběžná.)

Odpad protiví se spojení, celistvosti, jednotě. Od přirozenosti jest člověk bytost společenská. Jeho tělesný i duševní j závisí na přispění druhých. J edinec života neunese; také mu ne- život jakožto jedinci uložen, nýbrž člověk jest zapojen na bližního. 1 odkázán v dosažení svých cíh1 na druhého. Je článkem celku, jed- příroda existuje jakožto celek - jednota. Vyšší druh živočišstva zá– na druhu nižším. Je to vše kosmos, zladění, krása, celek, jednota, niž Duch svatý nadiktoval svatopisci: "A viděl Bůh všecko, co byl učí­ a bylo to velmi dobré." 2 "Velmi dobré," pon6vadž jednota, harmonie, ek. - Lán obili odolá i vichru, je to celek; tisíce stromů příboj nezlo– ony tvoří celek. Osamocené stéblo, strom o samotě byl by zlomen. Za– jeho života vyžaduje zapojení v celek. Jako vložil Bůh v přirozený řád ideu jednGty, aby tvorstvo dosáhlo přirozeného cíle, tak uskutečnil Bůh tuto ideu i v řádu nadpřiro_,,li..,LIU určení člověka. Objektivní poměr lidí k Bohu jest u všech stejný - poměr tvora k Orci; proto i náboženství, vyplývající z tohoto poměru závislosti, musí miti u všech v podstatě společný ráz.

Aby člověk poznal a zachoval všechny požadavky, vyplývající z jeho .n•m"''"" k Bohu, potřebuje společnosti, organisace. O jeho vzdělání a vý– stará se rodina a škola. Vnější řád jeho života, společenské a hos– ářské poměry jsou spravovány státem, jinak by člověk dospěl k rchii. ťim vyšší cíl, tím důkladněj i musí býti o něj postaráno a umožněno je– dosažení. Měl by tedy člověk ve svém poměru k Tvůrci, na své cestě věčným cílem býti ponechán sám sobě? Když se člověk za různými --·rnnnn• zájmy sdružuje, se svým zájmem věčným, nadpřirozeným, měl každý ponechán sám sobě, vydán nebezpečí bludu? Bez nábo– společnosti, řízené zákony, nelze uchovati pokladu víry s pokolení pokolení - "bez správné formy není správného obsahu" 3 - nelze ti Bohu té úcty, jít jest lidstvo Bohu povinno jako celek; bez řádné organisace nemůže jedinec dospěti "v muže dospělého, v míru plnosti Kristovy". 4 mohl Bůh dáti každému člověku přímo vše, co potřebuje člo­ k dosažení svého nadpřirozeného cíle, nečiní tak, nýbrž dal před­ tomu, aby člověk v nadpřirozeném řádu spásy potřeboval člověka, nosti, k terou Bůh sám ustanovil. Liener, Die Zukunft der Religion, ll. Der neue Christ., 42. - 2 Gn 1, 31. Fl'ťkes, Mas Mysterium der heiligen Kircl1e, 121. - 4 Ef 4, 13. 19

KONOMIE ' PÁSY A JEDNOTA Ekonomii spásy lidstva zbudoval na základně jednoty. Mluví k lidstvu jako k celku. Uzavírá ve Starém zákoně smlouvu sice s Israelem, ale v n~m mají býti požehnány všechny národy. Všechny k sobě volá, pro všechny má milost a chce, aby k němu lidstvo šlo jako celek, jako jedna rodina, ne jednotvárně, ale jednotně, každý sice svým krokem, ale v jed– nom procesí, poněvadž všichni mají týž cíl. Tajemství prvotní spravedl– nosti a dědičného hříchu s jeho následky svčdčí, že Bůh jedná ve svých nadpřirozených plánech s lidstvem jakožto s jednotou. "Pro Boha je lid– stvo jako jeden člověk. Miliardy jednotlivců, v~ichni lidé jsou pro Boha člověkem jedním, celým, opravdovým člověkem! K tomuto božskému pů­ vodnímu plánu při-stupuje plán vykoupení. V J ežíši vidí Bůh nového Adama, nové lidstvo. 5 BůH ORGANISUJE LIDSTVO V DUCHOVNt JEDNOTU Adam ztratil milost všem, Kristus ji získal pro všechny. Bůh organi– suje lidstvo v duchovní jedootu, v níž se zjevuje lidstvu, církev starozá– konní, theokratickou organisaci, "která předobrazila a zároveň připra­ vila náboženství definitivní" - Církev novozákonní. 6 Tato Boží organi– sace má. býti katolickou, pro všecky, proto jest prohlášena za jedin)r ústav spásy, obdařený milostmi a vyzbrojený pravdou a ochranou samé– ho Boha. Ona jediná. jest oprávněna Boží autoritou vyžadovati ode všech poddanosti, poslušnosti. Tím Bůh ustanovuje jen jedno náboženství - jednu podstatnou formu poměru člověka k Bohu. Je tedy jen jedno pra– vé náboženství, poněvadž j est jen jeden cíl lidstva vzhledem k Bohu, jen jedna rodina lidstva, které má ,býti v plnosti času shromážděno v jed– nom ovčinci pod jedním pastýřem. Může býti mnoho států, poněvadž jest mnoho ná.rod'd a poněvadž jsou různé podmínky pro státní útvary, ale m'dže býti jen jedno pravé náboženství, poněvadž jest jeden základní po– měr všech lidi k Bohu. Příslušeti k tomuto náboženství jest podle zří­ zení Božího nevyhnutelnou podmínkou spásy. Pravé víry dojde člověk jen jakožto člen této Organisace. Dítětem Bož!_m m'dže se státi jen ve vi– ditelném a neviditelném, neb aspoň v neviditelném spojení s touto Jed– notou, kterou jest Církev. Dr. Bliiml dokazuje 7 nutnost účasti na theokratickém společenství: "Každé množství, jež netvoří jednoty, znamená rozkladnou smrt. Jako v Bohu Jednota je podstatou právě tak jako Trojice, musí i život, jenž má v Bohu svůj vzor, míti účast na obou pravzorech Boží podstaty a čin­ nosti, jakožto mnohost v Jednotě a Jednota v mnohosti." Člověk bojí se osamocení. J ako privátní, neviditelná cesta zprostředkování víry roztrhala celist- vost věřícího lidstva, 8 tak a priori vyloučila by vzrůst ducl;lovna; vzrůst,

5 Liener, Psychologie des Unglaubens, 238. 6 Dieckmann, De Ecclesia II, 211. 7 K.atholische Aktion und Seelsorge, 25-26. s Feckes, Oas Mysterium der Kirche, 105.

20

účastí na. celku, je zároveň utužením celistvosti. Kdyby ne– povinnosti příslušeti k theokratické společnosti, na.dpřirozeno bylo "rotporu s přirozenem a Bůh, jenž buduje na.přirozený řád na. řádu vydal by tu duchovno, v člověku to nejcennější, v obět roz– v rozbití lidstva v horu písečkd, jak toho důsledky vidíme v ná– subjektivismu. 9 Hodnota společenství jest úměrna. schop– dáti se jiným a. jiné přijmouti, a. to jest plně uskutečněno v Orga· již oživuje Bůh. V tomto organismu společenství dochází člověk · Bohem i duchovního spojení s bližním a. účasti na jeho duchov– dobrech, poněvadž je to jeden a týž Bůh, který bydlí v bližním, jenž 1í stejně jako ostatní "Otče náš". Tak stávají se všichni " jeden" . tná tedy v poměru k Bohu pouhé "Ty" a "já" není účastným theo– kého Celku, který zná pře?ině "my" a modlí se "Oremus" t. j., mod– ~e, my, Církev. 10 Tím více je také uskutečňován Boží plán, aby lid– bylo jednou rodinou, čím více má lidstvo katolicity - čím dokona– přísluší k Celku, k Církvi. iné v katolické Církvi jest uskutečněn princip J ednoty, jednotnosti · kterým se náboženství v dějiná~h osvědčilo jakožto ú- ní a síla. J en v katolické Církvi ztělesněna jest idea Celku. lze dosíci všeho, co Bilh chce dáti tvoru. Katolická Církev jest je– Jež může býti vzhledem k nadřirozenému cíli všem vším. Tuto jed– opouští, z tohoto organismu se vylučuje, kdo od Církve odpa.d~. 11

21

Etymologie "odpadu" - výměr pojmů odpad

Odpad od Církve znamená odchod, v~·stup z Církve, zřeknutí se Cír– kve. Tohoto označení užívá Písmo, církevní tradice a vůbec theologie. 12 V církevně-právní terminologii znnmenú odpad úplné zřeknutí se křes­ ťanské víry, svobodně přijat é.' 3 Av~a k církevní prakse chápe odpad v širším smyslu, spíše po stránce ''ťcné než formální, a rozumí jím i vý– stup z Církve, poněvadž, kdo opouští dobrovolně Církev, popírá tím aspoň jeden článek víry (o primútu římského papeže), odpadá od pravé víry . J e tedy takový čl ovřk odpad lý, bez rozdílu, zda přešel k aějaké křesťanské sektě nebo k židov!Ství, mohamedanismu, pohanství, nebo zda se prohlásil bez vyznání.'• \' tomto smyslu se užívá výrazu " odpadlý" i v obecné mluvě a pa :;t o rn č ní prak i. I liturgické knihy mluví o (přijetí) odpadlých.H; V~·st upy z Církve nazýváme odpady, farní archiv má kni– hu odpadlých :,Liber apostatarum", pastorační příručky a náboženské písemnictví vt1bec mluví o odpadech. 16 Ač ti, kdož z Církve vystoupili, vidí v tomto označení ~vého činu jakožto "odpadlí", jakousi příchuť po– nížení (katolík tím nechce odpadlého ponižovat), přece nutno zůstati p~i tomto výrazu, ponťvadž je to označení vžité a také nejlépe vyjadřuje ob– •ah výstupu z Církve. ~ú ;; státní zákon užívá výrazu "vystoupení", 11 čímž se stalo toto pojmcnov:'tní v~·razem úředním. 18 9 Sr. Mohler, Die J·:inhcit in der Kirchc, 23. 10 Sr. Meissner, Katholisrhe Wi rklichkcit, 26-27. :tl Význam organis:tcc lidst\ a ' náboženskou jednotu - v Církvi katolické - oceňuje i protestant Palack)r: "Jiierarchio římská, rozhodujíc o pravdě a bludu, chránila tím a utlržo,·ala spolu J ednotu Církve; i musit uznáno býti za štěstí pro národ, žo ,. JednotO té ujímal a živil se pocit jejich společného příbuzenství co jedné ,-elké rodiny, podrobené jedné a téže autoritě a stejným zákom1m." (Dějiny národu českého lil, 9.) 12 Slovo "odpad" samo o sobě znamená odloučení, odděleni se od toho, co bylo s nččím spojeno. Oeský výraz naznačuje více než tentýž_výraz řecký .,a,.olhadúx" - od slovesa "arpld-rap.at'· - stavím se mimo. Oeské "odpad" značí pád s výše, oa vyššího k nižšímu. Recký v~-raz "a1to~a~úx" znamenal původně politický nebo nár boženský odboj; tak u autorů profánních i na některých místech Sept.: Gen 14, 4; Par 13, 6; sr. Sk 5, 37. Slovo "discessio", odpad, nabylo významu specielně biblic– kého a znamená odpad náboženský. 1 3 Kán 1325, § 2. 14 .Billuart., De fide diss. 5. a. 4. v Priimmer, Manuale theologiae moralis I, 363. 1:; Agenda Moraviae I, 77. Foltynovský, Duchovní správa 71. 16 Na př. Foltynovský ve zmíněném dile, Pastorační ročenka, IDučin 1936, Hruš– ka : Proč jsem neodpadl a neodpadnu, Praha 1929, v kostelích se konají modlitby za nánat odpadlých, lkáme nad odpadem přát~!, jest známo odpadové hnutí po– převratové ..., ač nikdo při tomto pojmenování nemyslí na úplné zřeknutí se viry křesťanské. - 17 Zákon ze dne 23. IV. 1925, č 96. Sb. z. a n. 18 J est ho proto užívati ve správě matrik, kde při jménu odpadlých čteme: ,,Dle přípisu ... vyst.oupil z Církve . . ." Apost~t - tvar latinský - ve Vulgátě má různý smysl: špa tný, ničema; je t.o překlad hebrejského "beliyaál" Job 34, 18, Přís 6, 12. Apostatrix, odpadlický, jest u Ezechiela 2, 3, kde je řeč o národech, jež se vzbou– řily proti Bohu: "gentes apost~trices". Ekles. má dvakrát "apostata": 10, 14 ve vý– znamu: ,·zdáliti se Boha, a "apostare" odnátiti se od povinnosti, 19, 2. 22

odpadu vede hesere - blud, t. j. vědomé a tvrdošíjné popírání ně­ článku víry (t. j. blud formální , na rozdíl od bludu materiálního, se člověk dopouští nevědomky; tento blud ča~to předchází blud I ní. to

Pokřtěný, jenž podržuje jméno křesťana, jenž tvrdošíjně popírá nebo ybuje o některé pravdě, kterou jest věřiti vírou bož~kou a katolic– jest bludař. 20 udaři se nazývají též kacíři. 21

Recký název a 1: (JE tYt ~ byl překládán d.o latiny "secta" (od slovesa sequor, jíti za někým, nebo od "secare", odříznouti, odloučiti) a bludařskou náboženskou společnost, ustavenou pod vedením a vůdce. V církevní mluvě a praksi seJdou rozumíme nábožen- společnost, utvořenou mimo Církev, poněvadž jedinečnost Církve neuznati. žádného jiného útvaru za Církev Kristovu. Tak mluví Ko– v kán. 1065 o "sektě akatolické a v kán. 1240 o příslušnících "blu– nebo rozkolnické sekty zednářské ..." Též liturgické knihy mlu– c) odpadlých "k nekatolické sektě" . Lze tedy o církvích nekatolických i názvu: sekta. V užším sluva smyslu, podobně jako ve státní terminologii sekta zna– náboženskou společnost státem neuznanou. t. j. volím si, a p\\vodně zvolený směr života, politický, náboženský směr strany, a le na– v církevní mluvě hanlivé příchuti náboženského směru zvláštního, od– . Hieron. In ep. ad Gal ML 26, 417). V nejst.a rši době se užívalo ozna– i pro nauky na př. gnostické (Irenaei libri adversus haereses), i pro """'""'"""'u""·" (Epifanij, Panarion). V pozdějších však dobách se obsah slo– ,.hllCr4esis;" zúžuje na označení bludu, protivného zjevené pravdě a od Církve předložené. J eho podstatou jest bludné učeni a tím i odpad od církevní ty. to Kán 1325, § 2. ll ,Je to slovo odvozené od ,,xa8-aQó~" = čistý - tak se nazývala manichejská katharil. - německy Ketzer. Italové změnili - th- v zz - a nazývali tuto .,Gazzari" - z toho naše: kacíř. Tak užívají "secta" Sk {24, 5; 26, 5; 28, 22; 24, 14) ve významu "náboženský \'zniklý ze směru dosavadního, aniž se tím myslí na odsouzení toho směru. l"~>rmi""''n K. Konfessionskunde, 22.) Sv. Pavel rozumí sektou roztržku mezi jak patrno z Gal 5, 20, kde "secta" má význam politováníhodného, trest– oučení se od celku. Sv. Petr mluví o sektách záhubných, které přivedou bu, poněvadž popírají Pána Vykupitele (2. Petr 2, 1-4, sr. Jud. 1, 4). žák sv. Ignác podává definici sekty, jíž vystihuje její podstatné znaky: mená docela jiné přesvědčení než ostatní a bohoslužbu jinou a značně . (ML 42, 369.) Mysli tím na porušeni jednoty víry a liturgie. (U Origena - secta znamená mzné filosofické školy Rekd, jakož i náboženské cir- y židd.) Josef Flavius nazývá školy saduced, farized a essenů sektami. Jud. 13, 5. 9 treis haireseis tón ioudaión, Ceský slovník bohovědný m, 799 .) 23 ll ,,Herese" jest řecký výraz - hairesis, od slovesa alqoií!W• -

CHl. MA - ROZKOL Kdo odpírá poddanost řím~kému papeži nebo nechce žití v j ednotě údy Církve, jemu poddanými, dopou!HI e rozkolu, jest rozkolníkem. 23 Rozkolník jest zároveň bludařem, pontlvadž doposud nebylo rozkolu, aby nevycházel z bludu nebo aby t' neutekl k bludu, "aby činil dojem, že se právem odloučil od Církve". 24 Odpad, blud, sektářství a rozkol j ou hříchy proti jednotě katolické lásky a víry; společným mají to, že znamenají odklon od pravé víry a tím i odklon od jediného ťa tavu t~pásy, od Církve, jsou tedy odpadem od Církve. 23 Sr. kán 2325. 24 Hieron. in. ep. ad Tít. 3, JO v PrUmmer, Manuale theologiae moralis, I, 361.

24

pad ve světle starozákonní eklesiologie

IKAZ VĚRNOSTI SMLOUV~ S HOSPODINEM

Odpad od Církve znamená odchod z náboženského společenství, Bohem . Poněvadž takové společenství ustanovil Bl1h již ve Sta– zákoně - založiv církev starozákonní, jest soud Boži nad odpadem církve starozákonní i soudem nad odpadem od církve novozákonní, -·""-a byla Starým zákonem předobrazena a připravena. Hospodin ustanovil vyvolený národ majitelem pravé víry, jemu svěřil r•.. rn Zjevení a požehnání, vyvěrající z oběti. Vše, co mluvil Hospo– pr:!l.ot;cu:m a prorokům a jejich ústy k lidu, až do oné ohromuj_ící Drollnulgac~e víry na Sinaji, kdy za doprovodu blesků a hrom11 pravil: "J á Bůh Tvůj .. . Nebudeš míti jiných bohů kromě mne," 1 po nutné příslušnosti k tomuto uspořádání poměru člověka Bohu, věrnost k - Smlouvě - a zároveň nepřímo ukazuje osudnost .nrrm tomuto Božímu zřízení. Jahve jest Bůh a kromě Něho nikdo; je Ten Bůh. 2 Tím byla dána formule víry v J ahve, jakožto jediného ~"'"'~. 8 Smlouvou s Israelem založil Bůh ekonomii spásy. Vědomí, že nut– zachovati organisaci duchovních statků a prostředků k jejich dosa– - jak je Bůh stanovil, prolíná celé Písmo Starého zákona a myš- ka na nevěrnost k ustanovením Hospodinovým jest obetkána před­ varní nejhoršího zla nejzhoubněj ších následků, hříchu v pravém slova slu. Nikde ve Starém zákoně nemáme definice hříchu nebo přesnějšího podstaty hříchu. Výraz N~r;t 4 označuje hřích po jeho dogma– stránce jako úchylku od správného cíle, jímž jest Bůh. Podstatu hřl­ vystihuje tvar v;;~ 5 ve smyslu odloučiti se, býti nevěrným. Pojem je tedy totožný s pojmem odpadu od Boha, odloučení se od ná– Bohem zjeveného. Odpad je tedy hřích v plném slova smyslu. hrozí Mojžíš Israelským, když zhřešili modloslužbou, t. j. odpa.– "Zhřešili jste převelikým hříchem; vystoupím k Hospodinu, budu-li moci nějakým způsobem uprositi za váš zločin. Navrátiv se tedy k řekl: Prosím, zhřešil lid tento hříchem převelikým, udělav si ••" 6 Ve Starém zákoně jest považován odpad od Smlouvy za Veškera zloba připadala Israeli tím trestuhodnější, čím byla znamením pohrdání, vzdálení se Zákona Božího, který jest ces- CH KAT' EXOCHÉN- ODPAD

20, 2. S. -

2 Deut 7, 9 - M Elohim jméno s členem! - a Deut 6, 4.

6 Ex 32, 30. 31.

l, 4; 42, 24; 43, 27. -

«~ Od VtV!:). -

- T

25

tou, od níž není dovoleno se odchýliti, 7 a úchylka od ní, 8 znamená hřích, 9 t. j. odvrat, odpad. Ze odpad k modloslužbě byl považován za odpad od pravé víry od smlouvy s Hospodinem, dokazuje hrdinná smrt kněze Ma– tatiáše, jenž se nedal ničím zlákat k odpadu, nýbrž vytáhl do boje proti odpadlíkdm a modloslužebníkdm - a umíraje, vzpomínal v pohnuté řeči praotcd, jejich věrnosti zákonu Ho podinovu: ,,Synové, horlete pro zá– kon a dej te životy své za smlouvu otců!" •o Poměr, vyplývající ze Smlouvy Hospodina s Tsraelem, jest od proroků znázorněn 11 obrazem manželství. Bůh je manžel, Israel je manželk.ou, 12 Israelité jsou dětmi, jež manželka porodila, 13 a nazývají se proto syny Jahvovými.l 4 Jahve jest jejich otcem. 111 ODPAD - CIZOLOZSTVt Tato manželská smlouva zavazuje k věrnosti ve víře a lásce, proto od– pad od Boha k bohům nízkým a nesvatým nazývá se cizoložstvím, ~rnil­ stvem: "Juda cizoložil dřevem a kamenem, čímž Bdh ja.ko manžel byl zneuctěn." 16 Ezechiel považuje nejen odpad Israele za cizoložství, nýbrž i modloslužbu, odpad Vl'\bec, poněvadž Jehova není pouze Bdh Israele, nýbrž zároveň Bllh (Elohim) pohand. - Israel je cizoložnou ženou, mod– ly jsou záletníky nebo milci; proto ty výrazy o toulání se a chození za modlami.17 Samaří a J erusalem j ou označovány za 2 sestry, které již z Egypta páchly cizoložstvím - odpadem, modloslužbou. 18 "D~tch s:nil– ství oklamal je, že smilstvem e vzdalují od vého Boha." 19 Modly, k nimž se člověk od Boha odklonil, tedy faktum odpadu, jest v nenávisti Boží, pohoršením očí, takže se človčk na ně ne mí ani dívati.2° Ony znečišťují zemi, činí ji ohavnou, 21 znečišťují chrám, 22 znečišťují člověka. 23 ODSOUZEN1 ODPADU VE STARÉM ZÁKONĚ Odpad od Zjevené víry, v němž vidělo Zjevení Starého zákona cizo– ložství a nevěrnost ke Smlouvě s Hospodinem, musel se jeviti jako něco velmi zlobného. Modloslužba, jež je konkretním názvem odpadu od pra– vé víry, je nazývána necudností, 24 pro zpustlost jakou přivedla na lid, 25 7 Deut 17, 11. 20; Is 30, 21. 8 .,~J; Is 1, 16; 30, 11; 31, 6; J er 5, 23; 17, 5; 32, 40; Ez 6, 9; 16, 50; Dan 9, 5. 11; Os 2, 8; 3, 7; 7, 14. o Is 1, 5; 14, 6; 31, 6; 49, 21. - 1o 1 Mach 2, 49-64. u Na. podkladu Ex 34, 35 nn.- 12 Is 54, 5; Os 2, 4; 9, 18. 13 Is 54, 13; Rz 16, 20nn; 23, 4. 10nn. 14 18 1, 2; 43, 6; 45, 11; 63, 8; Jer 31, 9. ~O; Ez 16, 21; Os 2, 1; 11, 1. 111 18 63, 16; 69, 8; Jer 3, 4. 19; 31, 9. Oseáš položil tento obraz za základ svých řečí (1-3), Jer a. Ez jej dále rozvinuli, a.ž ve Velepísni dochází největšího rozvi– nutí. Sr. Zschokke, Hist. S. 327-9, 524-5. 16 Jer 3, 9; 5, 7; Ez 43, 9. - 17 Jer 14, 10. - 18 Ez 23. - 19 Os 4, 12. 2o 18 44, 19; 66, 3 Jer 2, 7; 4. 1; 6, 10; 7, 10; 11, 18-21; 14, 6; 16, 2. Ez 6, 11, 20; 7. 8. 21 Jer 2, 7. 17; 16, 18; Ez 36, 18. - 22 Jer 32, 34; Ez 5, 11. 23 Ez 20, 7; 18, 31; 2-2, 3, 4; 37, 27. - 24 Ez 23, 48. 9. 25 Is 1, 21; Jer 3, 1-5, 6; Jer 2, 20. 26

i Boha a jméno Boží znesvěcuje; 26 jest zhoubou. 27 Proto modlo– t:t - odpad považuje se za trestuhodný zločin. 28 Israel znesvětil od– svatyni Páně, 29 pohrdl přísahou, již Bohu učinil, 30 přestoupil jako Ada.m. 31 Proto ony mohutné řeči l sajášovy o odpadu a za– Jahve.32 Odpad se nazývá bláznovstvím, jest vzpourou, trestuhod– spiknutím.33 Proroci voli výrazy nejhnusnčjšího odporu, aby od– jednání odpadlého, modloslužebnika. 3 ~ Poněvadž ďábel jest pří- všeho zla, je považován odpad od pravého Boha v jakékoliv for– za dílo ďáblovo a službu ďáblu, ne, že by byly modly považovány za -~"'"'.u" bytosti, nýbrž že v nich a jimi přivedl zlý duch svět k odpa– od Boha. Odpad jest namířen přímo proti Duchu Božímu; jest hří­ neodpustitelným. Sám Hospodin bojuje proti modloslužebníkfim. 3 ~ Věřícím byl odpad od víry, dané Hospodinem, souhrnem všeho zla a Dt-štěstí. Dramatickou ilustrací, jakou hrůzu plisobila u věřícího israelity myšlenka na nevěrnost Zákonu Božímu, jest zpráva první a druhé knihy llachabejské, líčící statečnost Machabejců Matatiáše, Judy Machabej– akého, Eleazara a Matky Machabejské se sedmi syny. Tato zpráva v po– lf>dních knihách Starého zákona jest jako mohutný doslov vše-ch Lpráv o ,·ěrnosti k církvi starozákonní a zároveň krví posvěcené odsouzení cd– padu, který Hospodin tak přísně zakázal. 36 Mučednická smrt se všemi mukami ztrácí v očích věřícího Israele brd– au. pomysli-li na zlobu odpadu. Kněz Matatiáš, sídlící v Modinu, odmítá sliby a neleká. se hrozeb krále Anti– ot•ha IV., který ho nutí, aby obětoval pohanským zpil.sobem. Věrný tento kněz vidí v tom svod k odpadu, proto odpovídá: ,,At všichni národové poslouchají krále Antiocha, aby odpadli od bohoslužby podle zákona otcd svých . .., já a synové a bratři moji poslušní budeme zákona otců našich."37 A když kterýsi žid obětoval, llatatiáš přiskočil a zabil ho nad oltářem,ss rozbil pohanský oltář a odvedl svil.j lid do hor a umíraje, vzpomínal praotců, jejich věrnosti a volal: "Synové, horlete pro zákon a dejte životy své za smlouvu svých otcú."39 - Eleazar, devadesátiletý ůkoník, šel hrdinně na popravu, a když mu katané radili, aby aspoň naoko jedl ázané maso (tím by byl projevil svdj odpad), uvažuje o vznešenosti svých še– pra>il: ,,Nesluši se na náš věk přetvářeti se, aby mnozí z jinocM, domnívajíce ze devadesátiletý Eleazar odpadl k pohanství, aby též oni pro mé pokrytectví 11ro trochu vratkého života nedali se svésti ... Nebot, i kdybych nyní ušel mu– lidským, neunikl bych přece ruce Všemohoucího živ ani mrtev. Proto zmužile tohot.o žiYota vycházeje, ukáži se hodna starého věku, jinochdm pak zil.stavím 28 Jer 32, 34; Ez 20, 39. - 27 Ez 11, 13; Os 9, 10. 2 11 Ez 14, 4. 7, Am 3b14; Mich 1, 13; Os 4, 15; Am 8, 14; Jer 17, 1. 21 Ez 44, 7. - 30 t 29, llnn 31, 16. ll Os 6, 7; 8, 1; Mal 2, 8, 10; Is 24, 5.- Viz Zschocke: Theologie der Propheten 411. 12 59, 2----8; 13-15. - 33 Ez 2, 5; .Jer 11, 9. - 34 Jer 2, 20, 3, 9; Os 4, 16. aa ls 63, 10. - 36 Ex 20, 2. 3. - 37 1 Mach 2, 19. 20. ll 1 Mach 2, 22-24. - 39 1 Mach 2, 49-64. 27 F.RNOST V1ŘE, HRůZA PŘED ODPADEM, ZPEčETĚNÁ lit ·CEDNICTVlM

hrdinný přlklad, podstoupím-li čestnou smrt s ochotnou myslí a statečně pro vzác– né a svaté zákony."40 V 2 MachU líčí se hrdinská smrt matky Machabejské a je– jich 7 synft, kteří raději vytrpěli ukrutnou smrt, než by přestoupili Otcovské - Boží - zákony; neuposlechli rozkazu králova k odpadu, nýbrž příkazu Zákona, daného jim Mojžíšem.•2 PŘÍČINY ODPADU 4 a Mudroslovné knihy vidí příčinu odpadu v nevědomosti a neznalosti Boha. Modláři považovali mocné přírodní ~ ny za. bohy, ale Umělce-Boha nepoznali. 44 Moud vystihuje i dějinný začátek odpadu k modloslužbě se třech hledisk, jež daly záminku k úctě obrazd: První příčinu v idí v uctívání mrtvých 411 - druhou v uctívání obrazd mocných králd, třetí v kráse uměleckých děl. 46 Písmo Starého zákona jde i k hlubším příčinám odpadu. Vidí je ve ctižádosti. 1 Mach. 47 praví, že mnozí židé odpadli, aby jimi pohané nepohrdali. Říkali: "Smluvme se s národy, kteří jsou vi'tkol nás, neboť od té doby, co jsme se odloučili od nich, potkalo nás mnoho zlého." Obnovovali si předkožku, 48 poněvadž se styděli za vnější znamení své příslušnosti k víře židovské a národu vyvolenému. Zahlazeni s topy obřízky znamenalo skutečně odpad od svatého zákona mojžíšského, odpad od náboženství israelského. 49 K od– padu vedla lid i nezřízená touha po svobodě a mravní nevázanosti. "Ode– šli jsme, již nepřijdeme k Tobě." 110 "Odstupují ode mne ... chtějí býti zase beze jha." 51 Vlivně na odpad pů obilo i smilstvo. Israel smilnil na poslední zastávce z Egypta do Palestiny s Moabkami při pohanských obětech, přinášených bohu Beelfegorovi. Moabky a Madianky svedly tím smyslné Israelity k modlo. lužbč Baalovť, že se mu oddali a tak odpadli. Madianky tak činily z ďábel kébo návodu Balaamova, 52 jenž věděl, že j en touto cestou (odpadem ocl prnvého Boha) lze Israelity zeslabiti. 53 MODERNÍ PROSTŘEDKY žiDOVSKtHO ODPADU U židd pdsobila na odpad také agitace svi'tdců. Písmo je nazývá "ko– řenem, z něhož vyrdstá žluč a hořkost'', ri 4 mluví o nich jako o ničemní­ cích. 55 Svi'tdcové užívali moderních agitačních prostředkd. Překrucovali dějiny; tvrdili, že když opustili pohanství, stihlo je mnoho zla. 56 Získali si vládu tím, že šli ke králi, aby jim dovolil pohanské obyčeje. Po zpdso– bu pohanském vystavěli v Jerusalemě tělocvičnu, za peníze koupili práv– ni ochranu proti židovským úřaddm, aby nebylo možno stíhati j e pro přestoupení zákona mojžíšského nebo pro odpad od něho. 57 Dostali se k moci, beztrestně nutili židy, aby zanechali svých náboženských obyčejů

40 2 Mach 6, 24-28. -

41 7, 1-42. -

42 7, 30.

43 Sr. Zschocke, Historia Sacra; 78. - 47 1, 12-14. 48 Kalt Biblisches Reallexikon, IBd, Abfall, 10. 49 Hejčl pozn. k 1. Mach 1, 15. - 5o Jer 2, 31. - 46 14, 17-21. -

44 Moud 13, 1-5. -

45 14, 15. 16.

51 Os 7, 14, 16.

52 Nm 31. 6. - 55 1 Mach 1, 12. -

53 Hej čl, pozn. k Nm 25, 2. -

54 Dt 29, 18.

56 Viz shora 1 Mach 1, 12-14. 57 Sr. 2 Mach 4, 7. - Sr. Hejčl, Bible, k 1 Mach 1, 12. 13-15.

28