Morávek, J., Pichrt, J. (eds.) Pracovní právo a sociální ochrana v nejisté době

4. Nové případy přesunu důkazního břemene Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly směrnici č. 2019/1152, o trans parentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii, jejímž účelem je mimo jiné reagovat na měnící se trh práce a vznik nových forem zaměstnávání tím, že zmírní nejistotu a podpoří transparentnost a předvídatelnost pracovních podmínek zaměstnanců pracujících v těchto nových formách práce. Snad proto, že si evropský zákonodárce uvědomuje nutnost zachování rozumné míry flexibility nestandardních forem zaměstnání, postupuje místo „tvrdé“ úpravy alternativními „soft“ metodami, jako informování o pracovněprávním vztahu, úprava minimálních požadavků týkají cích se pracovních podmínek nebo právo na zdůvodnění či odpověď. Podporou těch to alternativních metod je zákaz propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem a veškeré přípravy na propuštění z důvodu, že pracovníci uplatňovali práva stanovená směrnicí 24 s úpravou přechodu důkazního břemena v tom smyslu, že předloží-li pra covníci soudu skutečnosti nasvědčující tomu, že k takovému propuštění nebo opatření s rovnocenným účinkem došlo, přísluší zaměstnanci prokázat, že se propuštění zaklá dalo na jiných důvodech. Obdobný přesun důkazního břemene byl zakotven v čl. 12 směrnice č. 2019/1158, o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zruše ní směrnice Rady 2010/18/EU. 25 Při přípravě české transpozice směrnice byl do vnějšího připomínkového řízení roze slán návrh zákona, jež se ve své druhé části dotýká i občanského soudního řádu, do jehož ustanovení § 133a navrhuje zavést další případ přesunu důkazního břemene, a to právě pro případ, že by došlo k rozvázání základního pracovněprávního vztahu z důvodu, že se zaměstnanec domáhal některého ze svých práv zakotveného na základě nových směrnic. 26 téhož zaměstnavatele. Tvrzení zaměstnance o tom, že pohnutkou (motivem) k jednání zaměstnavatele byly (jsou) zákonem stanovené diskriminační důvody, má soud ve smyslu ustanovení § 133a odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 8. 2009) za prokázané, ledaže zaměstnavatel bude tvrdit a prostřednictvím důkazů prokáže nebo za řízení jinak vyplyne, že vůči svým zaměstnancům neporušil (neporušuje) zásadu rovného (stejného) zacházení.“ 24 Srov. čl. 18 odst. 1 směrnice. 25 Podle čl. 12 odst. 3 této směrnice členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby v přípa dě, že pracovníci, kteří se domnívají, že byli propuštěni z toho důvodu, že požádali o dovolenou stano venou v článcích 4, 5 a 6 nebo ji čerpali, předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že k propuštění došlo z těchto důvodů, bylo na zaměstnavateli, aby prokázal, že se propuštění zakládalo na jiných důvodech. 26 Současný návrh na nový druhý odstavec § 133a o. s. ř. zní takto: Pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že mu žalovaný dal výpověď nebo okamžitě zrušil pracovní poměr proto, že se žalobce zákonným způsobem domáhal některého ze svých práv uvedených v § 35, 37, 37a, 47, 74, 77, 110, 191 až 199, § 207 až 209, § 227 až 235 a § 241 zákoníku práce, je žalovaný povinen dokázat, že k výpovědi nebo okamžitému zrušení pracovního poměru došlo z jiného důvodu. To platí obdobně v případě výpovědi nebo okamžitého zrušení právního vztahu založeného dohodou o práci konané mimo pracovní poměr.

111