OSOBNOSTI BEROUNSKA

OSOBNOSTI BEROUNSKA

PhDr. ALOIS HEROUT * 17.11.1860 Beroun † 26.11.1943 Praha spolutvůrce české těsnopisné soustavy, gymnaziální profesor. Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Poté působil jako středoškolský profesor a ředitel. Již od gymnázia se zabýval těsnopisem. Roku 1891 byl zvolen členem Vědeckého sboru těsnopisného, od roku 1906 mu předsedal. Usiloval o zdokonalení Gabelsbergrova těsnopisu a přizpůsobení českému jazyku. V roce 1919 předložil svůj Nový těsnopis český. Poté se spojil s autorem jiné soustavy S. Mikulíkem a vytvořili Původní rychlopis československý. Heroutova – Mikulíkova těsnopisná soustava byla zavedena do škol v roce 1921 a jen s malými změnami se používá dodnes, a to i v cizině – během několika let od svého vzniku byla přeložena do dvanácti jazyků.

PhDr. JOSEF POCH * 20.7.1899 Beroun † 9.4.1977 Praha byl významnou osobností nejen na poli knihovnictví, ale i v osvětové a kulturní činnosti na Podbrdsku. Z oboru knihovnictví vydal velké množství publikací, z nichž jmenujme Knihovny a čítárny, Příručka pro nejmenší knihovny, Dorost a kniha , L. J. Živný a knihovní zákonodárství a mnohé jiné. Působil jako učitel na Státním knihovnickém kurzu v Teplicích a přednášel na Státní knihovnické škole v Praze o soudobé československé a světové literatuře z knihovnického hlediska. Zastával funkci okresního knihovního referenta a okresního knihovního dozorce. Uspořádal řadu přednášek a kurzů pro knihovníky i širokou veřejnost.

FRANTIŠEK HAMPL * 6.8.1901 Týnec nad Labem † 9.4.1977 Beroun byl profesor obchodní nauky, právní nauky, účetnictví a administrativy. V Berouně učil od roku 1924 do roku 1945. Byl specialistou na účetnictví, pracoval též jako revizor Městské spořitelny a revidoval účetnictví okresní nemocnice. Jeho největší láskou však byla literatura. Již ve třicátých letech napsal knihu povídek Mezi berounskými branami (vyšla až po válce). Řadu časopiseckých novel později vydal knižně (Poznamenaní, Červánky, Sluneční hodiny). Věnoval se osudům českých spisovatelů, kterým věnoval antologii Z bouřného času, další antologii Čas oponou trnul věnoval revolučnímu roku 1848. Jeho nejobsáhlejším dílem je románová kronika Pernerové o prvním staviteli železnic u nás. Kromě toho je autorem mnoha odborných učebnic. V roce 1945, po návratu z koncentračního tábora odešel přednášet na Vysokou školu ekonomickou v Praze.

RNDr. VIKTOR PALIVEC * 23.12.1908 Příbram † 30.12.1989 Praha byl básník, heraldik, knihovník a bibliograf. Publikoval řadu vlastivědných prací, ve kterých se zabývá Berounskem a rodným Příbramskem.

Prof. VÁCLAV TALICH * 28.5.1883 Kroměříž † 16.3.1961 Beroun byl jedním z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století. Jeho osudy jsou spjaty zejména s orchestrem Národního divadla a Českou filharmonií, jejichž interpretační umění pozvedl na světovou úroveň. V letech 1919 až 1950 se také nejvýrazněji podílel na vytváření jejího repertoáru a realizaci gramofonových nahrávek. V roce 1946 založil legendární Český komorní orchestr. Jako dirigent působil také ve Švédsku, Skotsku a na Slovensku. Byl učitelem řady hudebních osobností (např. Charles Mackerras, Milan Munclinger, Karel Ančerl), spolupracoval s takovými umělci, jako byli Vladimir Horowitz, Svjatoslav Richter či Mstislav Rostropovič..

JIŘÍ WEIL * 6.8.1900 Praskolesy † 13.12.1959 Praha spisovatel, autor jednoho z nejlepších popisů komunismu v české literatuře. Jiří Weil byl komunista, v roce 1933 jel z pověření KSČ do Moskvy a pracoval tam několik let. Ve svém románu Moskva- hranice (vydán r. 1937) chtěl vylíčit čtenářům velkolepý a obdivuhodný život v Sovětském svazu. Ale byl natolik pravdomluvný, že popsal všechno, co viděl – i nepříjemné stránky života v komunistickém režimu, od každodenní strkanice v tramvaji až po stranické čistky. Věřil, že čtenáře nakonec přesvědčí o správnosti toho, co se děje v Sovětském svazu. Avšak román byl příliš pravdivý. Čtenáři byli otřeseni a román na ně působil jako kritika sovětského systému.

FRANTIŠEK BRANISLAV * 6.6.1900 Beroun † 25.9.1968 Komořany (Praha) původním jménem František Blecha. Český básník, redaktor, překladatel. Ústředním tématem jeho lyrické poezie byl vztah k přírodě, do kterého se promítaly motivy milostné a láska k domovu. Koncem třicátých let se v jeho poezii objevila úzkost o osud vlastního národa. V padesátých letech se ani Branislav neubránil tehdejší budovatelské rétorice, přesto jeho intimní lyrika vyvažovala citovou chudobu tehdejší poezie. Okouzlení čistotou dětského světa se od počátku padesátých let stalo zdrojem celé řady jeho básní pro děti, které vydá časopisecky (například v Mateřídoušce) a také knižně. Ve verších ke konci jeho života sílil melancholický podtón z vědomí samoty a blížící se smrti..

VÁCLAV HRABĚ * 13.6.1940 Příbram † 5.3.1965 Praha

byl český básník, jediný významný představitel tzv. beat generation v Československu. Dětství prožil v Lochovicích, maturoval v Hořovicích (1957). Vystudoval český jazyk a dějepis na VŠ pedagogické v Praze (1961). Pak střídal zaměstnání: pomocný dělník, vychovatel, knihovník, lektor poezie. Teprve na podzim 1964 sehnal místo učitele v Praze. Jeho tvorba úzce souvisela s jazzovou hudbou a blues, sám hrál se studentskými kapelami na několik hudebních nástrojů, mj. klarinet a saxofon. Osobně se setkal s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor (v roce 1965 u příležitosti Majáles v Praze). Jeho vycházely až posmrtně, tragicky zemřel v necelých pětadvaceti letech, když se nešťastnou náhodou otrávil oxidem uhelnatým. Pohřben je v Lochovicích.

FRANTIŠEK NEPIL * 10.2.1929 Hýskov † 8.9.1995 Praha byl český spisovatel. Po maturitě na obchodní akademii (1948) se stal propagačním referentem a pracoval i jako textař. Od roku 1969 pracoval v redakci vysílání pro děti a mládež v Československém rozhlase. Dlouhá léta působil jako autor a osobitý vypravěč minifejetonů. Od roku 1972 byl spisovatelem na volné noze.

JIŘÍ KAHOUN * 12.3.1942 Praha † 13.5.2017 Beroun

byl český spisovatel a výtvarník, autor mnoha knížek pro děti, mimo jiné Příběhů včelích medvídků. Byl původním povoláním umělecký kovář a kameník. Podílel se na společných výstavách berounských výtvarníků a měl několik výstav samostatných. Město Beroun vydalo reprodukce jeho kreseb jako pohlednice, ilustroval dvě své knihy. Podle jeho námětů a scénářů byly natočeny televizní večerníčkové seriály: první řada Příhod včelích medvídků (1–13, 1984), Toronto Tom, kocour z Ameriky (1999. V Krátkém filmu Praha natočila Šarlota Zahrádková-Filcíková podle pohádek z knihy Pískací kornoutek animované filmy, např. Had je mašinka (1986), Hroší maminka je tatínek (1989). Knihy Jiřího Kahouna mají jedno společné: Jemný, osobitý humor a neobyčejné porozumění dětskému světu. V jeho příbězích všechna témata ožívají se stejnou přirozeností a lehkostí.

TEREZA BOUČKOVÁ * 24.5.1957 Praha Je prozaička a publicistka. Tereza Boučková se narodila v druhém manželství spisovatele Pavla Kohouta. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu jí vysokoškolské studium nebylo umožněno z politických důvodů. Studovala soukromě angličtinu a účastnila se vzdělávání na „bytových univerzitách“. Při bytových inscenacích získávala hereckou zkušenost spolu s Vlastou Chramostovou, Pavlem Landovským, svým otcem a dalšími disidenty. Tereza Boučková podepsala Chartu 77 a poté pracovala v různých nekvalifikovaných zaměstnáních. V roce 1985 se provdala a s manželem a třemi syny se odstěhovali do chatové oblasti ve Vráži u Berouna.

JAN SCHNEEWEIS * 1.1.1904 Holešov † 24.12.1995 Osov byl český klavírista, hudební skladatel, sbormistr, sběratel lidových písní a spisovatel. Od svých 5 let hrál na housle, později na klavír, od 13 let komponoval. Vystudoval filosofii, češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a kompozici na Pražské konzervatoři u Josefa Bohuslava Foerstera. Působil jako středoškolský učitel na gymnáziích v Praze na Smíchově a v Žilině, od roku 1931 jako profesor na učitelském ústavu v Hořovicích a v letech 1936 až 1964 na gymnáziu v Berouně. Již od dětství zhudebňoval verše Hálka, Nerudy, Čecha a Čelakovského. Sbíral a upravoval valašské a lašské lidové písně. Během svého působení na Berounsku skládal písně na slova J. V. Sládka, Karla Vokáče, Jana Týmla a Františka Branislava. Je autorem řady komorních i orchestrálních skladeb

JAN PREISLER * 17.2.1872 Popovice u Berouna † 27.4.1918 Praha byl význačný český akademický malíř a vysokoškolský profesor. Narodil se v rodině slévače v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti a poté v Berouně, kde vzbudil pozornost svými výkresy i kresbami. Ředitel školy a další milovníci umění mu zaručili finanční podporu a vyzvali Preislerovy rodiče, aby dali chlapce studovat. Ve svých patnácti tak odešel studovat do Prahy na umělecko- průmyslovou školu a již během studií se podílel na práci spolku Mánes. V roce 1903 se stal externím učitelem na Umělecko- průmyslové škole v Praze a v letech 1913 - 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jeho dílo žije návraty do rodného kraje. Ožívají v něm pohádkové touhy, melancholické nálady, smutky a osudová traumata. Díla posledního období jsou poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky: vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev. Je pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Počaplech.

MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ * 31.1.1785 Všeradice † 5.8.1845 Litomyšl byla česká buditelka a spisovatelka, autorka kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Do svých 18 let neuměla česky. Díky seznámení se a manželství s českým buditelem a spisovatelem Janem Aloisem Sudipravem Rettigem se z ní po sňatku roku 1808 stala vlastenecky orientovaná buditelka. S manželem právníkem žila v Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou a posledních 11 let v Litomyšli. Napsala několik desítek drobnějších i rozsáhlejších děl. Pod vlivem svého muže a přátel psala česky. Nejprve uveřejňovala drobné prozaické i veršované práce v časopisech, postupně vydala několik knih povídek pro mládež, které byly určeny především dospívajícím dívkám. Byla výbornou vypravěčkou a může být pokládána za zakladatelku české červené knihovny. Později se věnovala výhradně literatuře prakticky zaměřené a šíření národního vědomí a osvěty v ženském měšťanském prostředí. Zejména díky své Domácí kuchařce nejenže rozšířila sbírku kuchařských receptů české kuchyně, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí.

JOSEF JUNGMANN * 16.7.1773 Hudlice † 14.11.1847 Praha

byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr Jan byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. V letech 1784 až 1788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristické gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795) filozofii. Později studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. S pomocí skupiny obrozenců okolo něho - tzv. Jungmannovy básnické a vědecké školy (mj. F. Palacký, J. E. Purkyně, F. L. Čelakovský atd.) - se mu podařilo vydat své životní dílo: pětidílný Slovník česko- německý (120 000 hesel), který byl po Dobrovského Zevrubné mluvnici české druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny. Císař Ferdinand Dobrotivý mu za vydání Slovníku udělil v roce 1839 Leopoldův řád.