PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

V pracovním právu se můžeme setkat i s přístupem, který rozlišuje pět dimenzí, a to svobodu výběru smluvního partnera, svobodu uzavření smlouvy, svobodu určení obsahu smlouvy, svobodu ukončení smlouvy a svobodu výběru formy. 3 Základem nejvyšší právní síly pro zásadu smluvní volnosti je ústavní princip „co není zakázáno, je dovoleno“ (viz ustanovení čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svo- bod 4 ). Z Listiny základních práv a svobod je patrné, že tato zásada se uplatní právě a jedině pro soukromoprávní jednání osob. Pro jednání orgánů veřejné moci konstru- uje Listina princip opačný, tedy že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (viz ustanovení čl. 2 odst. 2). 2.1 Smluvní volnost jako vůdčí zásada soukromého práva Hlavním vyjádřením v českém soukromém právu je ustanovení § 1 odst. 2 občan- ského zákoníku 5 , které umožňuje sjednat si práva a povinnosti odchylně od zákona, nezakazuje-li to zákon výslovně. Zakázána jsou pak obecně také ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Ochrana svobody (vedle života, zdraví, cti, důstojnosti a soukromí) je zmíněna také jako jedna ze zásad soukromého práva v § 3 odst. 2 občanského zákoníku. Smluvní volnost (či obecně autonomie vůle) se přijetím současného občanského zákoníku stala vůdčí zásadou soukromého práva. Do popředí se dostala také zdůrazně- ním důstojnosti a svobody člověka a jeho práva brát se o své přirozené štěstí a štěstí své rodiny. 6 Dřívější určující kritérium rovnosti jako definičního znaku občanskoprávních vztahů bylo záměrně opuštěno, přičemž autoři kodexu se vymezili vůbec proti chápání rovnosti jako metody soukromého práva (a to již od samotných počátků jeho přípra- vy). 7 Rovné postavení účastníků občanskoprávních (soukromoprávních) vztahů označují za metodologicky vadné a uvádějí, že určujícím znakem soukromého práva je autonomie vůle, mj. proto, že „podcenění zásady autonomie vůle vede k nedocenění základní funkce soukromého a občanského práva, kterou je umožnit svobodné rozvíjení soukromého života.“ 8 3 BARANCOVÁ, Helena. Ústavnoprávne základy princípu zmluvnosti v individuálním pracovnom prá- ve. In: GALVAS, Milan (ed.). Smluvní princip a jeho projevy v individuálním pracovním právu. Sborník příspěvků ze sympozia Brno, 17. února 1994 . Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 13 a násl. 4 Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního po- řádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Dále jen „Listina základních práv a svobod“ nebo „Listina“. 5 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6 PAVLOVOVÁ, Monika. Zásada autonómie vôle jednotlivca v súkrumnom práve. In: PIECHOWIC- ZOVÁ, Lucie; MADLEŇÁKOVÁ, Lucie (eds.). Autonomie jednotlivce. Sborník odborných příspěvků z mezinárodní konference Omloucké debaty mladých právníků 2014 . Praha: Leges, 2014, s. 18. 7 ELIÁŠ, Karel; ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva . Praha: Linde, 2001, s. 16. 8 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidovaná verze) [online]. Ministerstvo sprave- dlnosti ČR, © 2013-2015, s. 12. [cit. 13. 11. 2020]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf.

106