PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

velmi sporné, zda se posilování ochrany zaměstnance, v podobě prosazované EU, srovnává s tržní ekonomikou.“ 12 V kontextu autonomie vůle tak lze vysledovat dva základní okamžiky vývoje práv- ní úpravy – zaprvé je to přijetí současného zákoníku práce v roce 2006, který zavedl i pro pracovněprávní vztahy zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“, 13 a zadruhé, při- jetí nového občanského zákoníku, 14 který zásadu smluvní volnosti povýšil na určující zásadu soukromoprávních vztahů. 15 Z toho je patrné, že význam této zásady by měl být v současnosti vyšší než dříve. Na druhou stranu lze vysledovat i protichůdné tendence, ať jsou to již zpřísněné po- žadavky na písemnou formu (a nová hrozba neexistence právního jednání v případě nedodržení) nebo spojení vybraných zásad pracovního práva s pojmem veřejného po- řádku (ustanovení § 1a odst. 2 zákoníku práce). 2.3 Omezení smluvní volnosti v pracovním právu Různá omezení smluvní volnosti (autonomie vůle) jsou tedy v pracovním právu nepochybně častější než v jiných oblastech soukromého práva. Ve významných ve- řejnoprávních zásazích do smluvních vztahů, kterým dochází k výraznému omezení smluvní volnosti, lze spatřovat zásadní rozdíl mezi pracovním a občanským právem. 16 „Úprava pracovněprávních vztahů již ze samotné své podstaty znamená průnik státní moci do svobodného formování obsahu smluvních vztahů a výsledek této intervence předsta- voval a představuje určité omezení. Má-li ovšem debata o změnách v pracovním právu vést skutečně jen ke změně a nikoli k jeho úplnému zrušení, zůstane v něm zřetelná míra 12 GALVAS, Milan; GREGOROVÁ, Zdeňka. Změny soukromého práva a Zákoník práce ČR po 1. lednu 2014. In: OLŠOVSKÁ, Andrea (ed.). Labor ipse voluptas: Pocta prof. JUDr. Helene Barancovej, DrSc . Kraków: Spolok Slovákov v Poľsku – Towarzystwo Słowaków w Polsce, 2014, s. 47. 13 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákoníku práce [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu Čes- ké republiky, © 1995-2020 [cit. 13. 11. 2020]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?i- dd=14891. 14 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku (konsolidovaná verze) [online]. Ministerstvo sprave- dlnosti ČR, © 2013-2015, 598 s. [cit. 13. 11. 2020]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ images/pdf/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf. HURDÍK, Jan a kol. Občanské právo hmotné: Obecná část. Absolutní majetková práva . 2. akt. vyd. Plzeň, Aleš Čeněk, 2014, s. 65 a násl. DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří; ZUKLÍNOVÁ, Michaela a kol. Občanské právo hmotné. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 47 a násl. 15 STRÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj a postavení pracovního práva jako soukromoprávního odvětví . Brno: Masary- kova univerzita, 2014, s. 28 a násl. 16 BĚLINA, Miroslav a kol. Pracovní právo . 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 6. Dále tamtéž: „Veřejnoprávní zásady tak výrazně omezují smluvní svobodu mezi smluvními stranami, tj. mezi zaměstnava- teli a zaměstnanci. Samozřejmě lze namítnout, že s omezením smluvní svobody se setkáváme i v občanském právu, přitom v některých smluvních typech (typicky nájemní smlouva k bytu) dokonce velmi výrazně. Roz- sah omezení smluvní svobody v pracovním právu je ovšem nesrovnatelný s jakoukoliv jinou smluvní oblastí soukromého práva a je takové intenzity, že tvoří jeden ze základních principů, na nichž je pracovní právo postaveno.“

108