PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

3.1 K pojmu rovnosti obecně Rovnost představuje jednu ze základních hodnot moderní společnosti na rozdíl od společností tradičních (starověkých, středověkých), které byly založeny na silné hie- rarchii a prostupnost mezi společenskými vrstvami byla nemožná nebo značně omeze- ná. 23 Přestože se jedná o pojem relativně probádaný a běžně užívaný, je problematické stanovit jeho obecně platnou definici. Rovnost bývá často spojována se spravedlností; byť rovnost sama o sobě nemusí vést ke spravedlnosti nebo dokonce nemusí být sama o sobě spravedlivá, naplnění rovnosti je ale považováno za důležitou podmínku spra- vedlnosti. 24 Rovnost by také neměla být zaměňována se stejností. Respektování rov- nosti je projevem vyspělosti společnosti, která respektuje, že lidé jsou rozdílné bytosti, nicméně jsou si mezi sebou rovny v právech. 25 Lze říci, že: „Princip rovnosti a jemu odpovídající všeobecný zákaz diskriminace jsou atributy spravedlivého právního státu, jež přímo zavazují orgány moci zákonodárné i soudní.“ 26 V rámci pojmu rovnosti lze potom rozlišit rovnost formální a rovnost materiální (která je zpravidla klíčová pro zásadu I tyto zásady mají samozřejmě svůj ústavněprávní základ. Dle čl. 1 Listiny základ- ních práv a svobod jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Ustanovení čl. 3 určuje, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. To je třeba vztáhnout i na hospodářská a sociální práva, jako právo na práci a svobodnou volbu povolání (čl. 26), právo sdružovat se k ochraně hospodářských a sociálních zájmů (čl. 27) či právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28). Významný je mezinárodní rozměr zákazu diskriminace, který vyšel především z ustavení materiálního demokratického právního státu po druhé světové válce a postavení lidských práv do centra koncepce takového STRÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj a postavení pracovního práva jako soukromoprávního odvětví . Brno: Masary- kova univerzita, 2014, s. 33 a násl. 23 KVASNICOVÁ, Jana; ŠAMÁNEK, Jiří a kol. Antidiskriminační zákon: komentář . Praha: Wolters Klu- wer, 2015, s. 3. 24 ARISTOTELES. Nikomachova etika . Praha: Jan Leichter, 1937, s. 99 a násl. 25 KOLDINSKÁ, Kristýna. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvis- lostech . Praha: C. H. Beck, 2010, s. 3. Dále tamtéž: „Respektování rovnosti nepopírá přirozenou rozdílnost lidských individuí. Každá lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že vzhledem k tomu, že jsou si lidé rovni, jsou také stejní.“ 26 BOUČKOVÁ, Pavla. Rovnost a sociální práva . Praha: Auditorium, 2009, s. 82. 27 K těmto pojmům srov. např. ŠTANGOVÁ, Věra. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 41 a násl. rovného zacházení), dále rovnost příležitostí a rovnost výsledků. 27 3.2 Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace v pracovněprávní úpravě

110