PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ V DOBĚ KORONAVIRU / Jan Pichrt - Jakub Morávek (ed.)

bývá určující akademický titul MUDr., JUDr., nebo titulek „právník“ či „profesor“ a veřejně populární názor. Kultivace veřejné diskuse z tohoto hlediska je ve světě informačních technologií a otevřených informačních zdrojů složitá. Základním nástrojem by mělo být kritické myšlení příjemců informací. Nelze se však ubránit dojmu, že bez odpovídající vysvět- lování jej nezanedbatelná část populace není schopna. S ohledem na mnohost zdrojů se nabízí, že (alespoň) do určité míry by úlohu toho, kdo doplní informace umožňující nadhled a kritické zhodnocení předkládaných argumentů a názorů, měla plnit sama média; nejméně ta komerční, jejichž primárním cílem je prodávat obsah, příp. pro- střednictvím obsahu reklamu, tuto veřejnou službu však pravděpodobně dobrovolně poskytovat nebudou. Nezdá se to přitom být tak složité. V typické situaci, kterou jsme v poslední době v souvislosti s koronavirem mohli vidět opakovaně, kdy se ve veřejném prostoru střetnou dva názory, oba prezentovány nositeli správných akademických titulů, z nichž je však jen jeden odborníkem na da- nou oblast, a odbornost druhého, který (zpravidla) prezentuje veřejně populárnější názor, je zcela mimo řešenou problematiku, by stačilo málo. Stačilo by věc převést do praktické roviny. Konkrétně řečeno. Chcete, aby Vám operaci srdce dělal zubař, nohu srovnal der- matolog nebo ledvinu vyměnil lékař se specializací ORL? Ne? Tak proč je podle Vás názor zubaře na virovou pandemii relevantnější než názor epidemiologa, virologa nebo mikrobiologa? V právu je to vlastně stejné, byť pravděpodobně celospolečensky méně nebezpeč- né. Chcete, aby Vás v trestním řízení obhajoval právník, který celou svou profesní kariéru strávil na katastrálním úřadě, nebo aby Vás trestař zastupoval v řízení o péči o nezletilé dítě? Ne? Tak proč je pro Vás názor právníka z katastru o zabezpečovací detenci relevantnější než toho, kdo má dvacetiletou praxi v trestním právu a setkává se s daným institutem pravidelně? Stejnou otázku by bývalo bylo možné vystavět i v souvislosti s rekodifikací právní úpravy na ochranu osobních údajů. GDPR bylo původně senzací a strašákem. Obavy a očekávání se však nenaplnila, drakonické sankce nepřišly, „konec světa“ nenastal. Stejně jako v případě původní me- diální vlny i k útlumu zájmu o problematiku ochrany osobních údajů přispěl Úřad pro ochranu osobních údajů, jehož aktivita v oblasti kontrol a správního trestání (nejméně opticky) po nabytí platnosti GDPR, resp. účinnosti zákona č. 110/2019 Sb., oproti době platnosti zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ochabla. Z hlediska aplikační praxe lze situaci hodnotit tak, že v případě některých vedla mediální masáž okolo GDPR k přechodnému zvýšení zájmu o problematiku a k ur-

85