PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

směrem k podpoře nezávislého života, komunitních služeb a respektu k volbě jednot livce. Optikou Úmluvy tedy nejde a nemají jít jen o technické propojení dvou systé mů, ale o hlubší změnu orientovanou na lidská práva. Cílem tohoto článku je proto nabídnout ucelený výklad hlavních změn, které no vela přinesla, zasadit je do rámce lidskoprávních závazků České republiky a zároveň upozornit na oblasti, kde přetrvávají závažné systémové překážky. 2. Dlouhodobá péče: povaha a cíl Dlouhodobá péče bývá na mezinárodní úrovni definována jako široké spektrum osobních, sociálních a zdravotních služeb poskytovaných lidem, kteří nejsou plně so běstační. Podle definice Světové zdravotnické organizace má tato péče podporovat co nejvyšší možnou kvalitu života, míru autonomie, účast na společenském životě a dů stojnost lidí vyžadujících pomoc. Jde o péči poskytovanou jak profesionály, tak nefor málními pečujícími, nejčastěji rodinnými příslušníky. 4 V tomto duchu dlouhodobá péče nepředstavuje pouze formální zdravotní či sociální služby, ale širší soubor opatření, která lidem se sníženou soběstačností umožňují vést kvalitní a důstojný život, zachovat si kontrolu nad rozhodováním a zůstat v prostředí, které je pro ně přirozené. Zahrnuje nejen zdravotní, typicky ošetřovatelskou a rehabi litační péči, ale také podporu při každodenních činnostech, podporu duševního zdraví, dostupné a vhodné bydlení, sociální práci a různé formy komunitní podpory. V ide álním pojetí jde o integrovaný systém, který propojuje všechny tyto složky tak, aby na sebe navazovaly a odpovídaly individuálním potřebám člověka. Český systém je dosud charakteristický silnou rolí neformálních pečujících, kteří často suplují nedostatečnou dostupnost terénních a komunitních služeb. Vedle toho přetrvává i výrazná oddělenost formálních zdravotních a sociálních služeb, která se promítá do samotné struktury poskytované péče. Typickým příkladem jsou léčebny dlouhodobě nemocných, jež z pohledu pacienta zajišťují primárně zdravotní péči, avšak neřeší sociální potřeby, které jsou u lidí se sníženou soběstačností často stejně významné jako jejich zdravotní stav. Z pohledu poskytovatele jde o zařízení se statutem zdravotnického zařízení, které má oprávnění k poskytování zdravotních služeb a jehož péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Na opačné straně stojí pobytová sociální služba domov pro seniory, která je určena k uspokojování sociálních potřeb a zajištění podpory při běžných denních činnos tech, přičemž v určitém rozsahu poskytuje také zdravotní, rozuměj ošetřovatelskou, péči. Tato péče je však realizována pouze na základě oznámení o zahájení poskytování zdravotní péče příslušnému krajskému úřadu, a nikoliv na základě plnohodnotného 4 World Health Organization. Long-term care – Questions and answers. WHO Europe, 2022 [cit. 2025 30-11]. Dostupné z: https://www.who.int/europe/news-room/questions-and-answers/item/long-term- -care.

106