PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

MATEŘSKÁ A RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ V PŘEDPISECH EU A CO DÁLE V ČESKÉ REPUBLICE?

Markéta Dittrich Neklová 1

Úvod Může se zdát že o mateřské (potažmo otcovské) a rodičovské dovolené již bylo napsáno vše, a to zejména v posledních letech v souvislosti s implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice rady 2010/18/EU (dále též jen jako Směrnice 2019/1158 ). Jsem však toho názo ru, že na cestě k rovnováze mezi ochranou žen – matek a rodičů v pracovním právu a možností jejich maximálního uplatnění na pracovním trhu i přes jejich rodičovskou roli, jsme stále na začátku. K takovému závěru jsem dospěla na základě poznatků ze své advokátní i osobní praxe při aplikaci našich aktuálně platných právních předpisů upravujících předmětnou problematiku a zohledňování požadavků jednotlivých ma tek-zaměstnankyň a otců-zaměstnanců. Dle mého názoru totiž povinná mateřská do volená v rozsahu 14 týdnů, respektive 6 týdnů, a rodičovská dovolená v trvání do tří let věku dítěte, která je stále jednou z nejdelších rodičovských dovolených na světě, v praxi může být pro zaměstnankyně – matky, respektive zaměstnance a zaměstnan kyně – rodiče, ve vztahu k jejich možnému kariérnímu postupu přímo diskriminační, když z mé advokátní praxe vím, že tomu tak i v nejednom případě skutečně je. Přímo zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též jako ZP) je totiž umožňován shora zmíněný široký rozsah povinné, respektive možné, mateřské, respektive rodičovské, dovolené a s ohledem na to, že v české společnosti je stále očekáváno, že v rozsahu, kte rý je stanoven přímo zákonem, budou rodiče, respektive matky, mateřskou, respektive rodičovskou dovolenou, i čerpat, může být situace u matky či otce, kteří jsou schopni zajistit péči o dítě alespoň částečně jiným způsobem (v rámci širší rodiny či prostřed nictvím najatého hlídání dětí) a zároveň pokračovat buď nepřetržitě nebo velmi záhy po narození dítěte v práci a takto i práci vykonávat chtějí, neboť bez takového pracov ního zapojení právě ztrácejí pocit, že je jejich work - life poměr dobře vyvážen, je jim to českým právním řádem v podstatě znemožněno. Z těchto důvodů jsem se chtěla opětovně detailně podívat na rámec, který nám v této věci umožňuje Evropská Unie a kam až bychom tedy mohli v našem právním řádu zajít, abychom umožnili matkám či otcům, kteří chtějí při narození dítěte práci přerušit minimálně či vůbec, zajistit maximální komfort k tomu, aby to tak mohli v souladu s právem (a bez sociálního odsouzení) učinit.

1 Autorka působí jako advokátka se sídlem v Praze a dále působí jako vyučující na Katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty ZČU v Plzni.

29