PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

2. Mateřská dovolená v právu EU Jak jsem již předestřela výše, mateřská dovolená je v právu EU regulována ve Smlouvě o EU, v Listině základních práv EU a ve Směrnici Rady 92/85/EHS , kte rými je primárně stanovena minimální délka mateřské dovolené a požadavek na to, aby mateřská dovolená byla placená (viz výše). Dalším právním předpisem, kde nalezneme regulaci mateřské dovolené a i související otcovské dovolené a dovolené v případě osvo jení, je Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ES, ze dne 5. července 2006, o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti za městnání a povolání (dále jen Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ ES ). Právo na mateřskou dovolenou, respektive samotný fakt čerpání mateřské dovo lené zakládá v právu EU další práva či lépe řečeno ochranu, které považuji za nutné v rámci rozboru úpravy mateřské dovolené v právu EU zmínit. Jde konkrétně o re gulaci (i) průběhu mateřské dovolené, (ii) možnosti prodloužení mateřské dovolené, (iii) tzv. zákazu výpovědi, a v neposlední řadě i regulaci (iv) práv spojených s návratem z mateřské dovolené. Ad (i) Průběh mateřské dovolené je regulován v článku 11 Směrnice Rady 92/85/ EHS, a to tak, že v průběhu mateřské dovolené musí být zaměstnankyním (a) zajištěno zachování odměny za práci nebo nároku na odpovídající dávky a (b) zajištěna práva vy plývající z pracovní smlouvy, jiná než jsou práva uvedená v písmenu (a). Pravidla pro průběh mateřské dovolené jsou nepřímo stanovena i ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ES. Ve zmíněné směrnici jsou v odstavci 1. písm. g) článku 9 ozna čeném nadpisem Příklady diskriminace, totiž za diskriminační, a tudíž zakázaná ozna čena ustanovení vnitrostátních právních řádů, která odporují zásadě rovného zacházení, zahrnují ustanovení založená přímo nebo nepřímo na pohlaví pro pozastavení zachování nebo získání nároků na dávky, které přiznává zákon nebo smlouva a jsou vypláceny za městnavatelem, během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů. Směrnice Rady 92/85/EHS rovněž stanoví, že „Členské státy mohou podmínit nárok na odměnu za práci nebo na dávky t ím, že dotyčná zaměstnankyně musí splnit podmínky pro získání nároku na tyto dávky stanovené vnitrostátními právními předpisy. Tyto pod mínky nesmí za žádných okolností stanovit doby předchozího zaměstnání přesahující 12 měsíců bezprostředně před předpokládaným datem porodu 3 .“ Ad (ii) Druhé zmíněné právo či spíše nárok, je zakotven v článku 7 Směrnice Rady 92/85/EHS, který stanoví, že „Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zajistily, že zaměstnané těhotné ženy, ženy krátce po porodu, a kojící ženy, které uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu, nejsou povinny vykonávat noční práci v době těhotenství a v době následující po porodu, kterou určí vnitrostátní orgán příslušný pro bezpečnost 3 Při uplatňování tohoto ustanovení členské státy nebo sociální partneři zajistí, že v případě po sobě jdou cích pracovních smluv na dobu určitou, vymezených ve směrnici Rady 1999/70/ES o pracovních pomě rech na dobu určitou, u téhož zaměstnavatele bude pro účely výpočtu rozhodné doby zohledněn souhrn těchto smluv.

32