PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

práce a ochranu zdraví, je-li v souladu s postupy stanovenými členskými státy předloženo lékařské potvrzení uvádějící, že to je nezbytné pro bezpečnost a zdraví dotyčné zaměst nankyně. Taková opatření musí zahrnout možnost, v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi (a) převedení na práci ve dne, nebo (b) uvolnění z práce nebo prodloužení mateřské dovolené v případech, kdy toto převedení není technicky nebo objektivně proveditelné nebo nemůže být rozumně požadováno na základě náležité ho odůvodnění. Směrnice Rady 92/85/EHS, v této souvislosti v článku 11 požaduje po vnitrostátních právních řádech pro zaměstnankyně v předmětné situaci i zajištění veškerých práv vyplývajících z pracovní smlouvy, včetně zachování odměny za práci, nebo nároku na odpovídající dávky. Ad (iii) Zákaz výpovědi je pak upraven v článku 10 Směrnice Rady 92/85/EHS, dle kterého „Členské státy přijmou nezbytná opatření k zákazu výpovědi dané zaměstnané těhotné ženě, ženě krátce po porodu, a kojící ženě, které uvědomí svého zaměstnavatele o svém stavu, po dobu od počátku jejich těhotenství až do konce jejich mateřské dovolené, kromě výjimečných případů nesouvisejících s jejich stavem, které jsou dovoleny podle vnit rostátních právních předpisů nebo zvyklostí a popřípadě za předpokladu, že k tomu dá pří slušný orgán souhlas. Je-li takové zaměstnankyni dána výpověď během doby uvedené v bodu 1, musí zaměstnavatel uvést náležité odůvodnění písemně. Členské státy přijmou nezbytná opatření k ochraně takových zaměstnankyň před následky výpovědi, která je protiprávní.“ Ad (iv) Podmínky návratu z mateřské dovolené jsou regulovány v článku 15 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/54/ES označeném jako „ Návrat z mateřské dovolené “, tak, že „ Žena na mateřské dovolené má po skončení mateřské dovo lené nárok vrátit se na stejné nebo rovnocenné pracovní místo za podmínek, které nejsou méně příznivé, a na prospěch ze zlepšení pracovních podmínek, na který by měla nárok během své nepřítomnosti. “ 3. Rodičovská dovolená v právu EU Jak bylo zmíněno výše, rodičovská dovolená je v právu EU regulována ve Smlouvě o EU, v Listině základních práv EU a zejména ve Směrnici 2019/1158, která zrušila Směrnici Rady 2010/18/EU, jakož i ve stále platné Dohodě o rodičovské dovolené. Směrnice 2019/1158, podobně jako výše zmíněné předpisy ve vztahu k mateřské do volené, reguluje vedle (i) minimální délky trvání rodičovské dovolené 4 a požadavku nepřenositelnosti nároku na rodičovskou dovolenou alespoň u jednoho z rodičů (viz výše) i (ii) průběh rodičovské dovolené, (iii) zákaz diskriminace, (iv) zákaz výpovědi, 4 Pro úplnost uvádím, že ESD v rozsudku ze dne 16. 9. 2010 ve věci Zoi Chatzi v. Ipourgos Ikonomikon (C-149/10) judikoval, že v případě vícečetného porodu nenáleží nárok na násobky doby délky rodi čovské dovolené, čímž ovšem není dotčena skutečnost, že s ohledem na rovné zacházení je nutné, aby členské státy zavedly taková patření, která zajistí, že budou specifické potřeby rodičů vícerčat dostatečně zajištěna, přičemž výklad toho, zda tato práva členské státy skutečně dostatečně legislativně zajistily, je v pravomoci vnitrostátních soudů.

33