PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

nosti je projevem vyspělosti společnosti, která respektuje, že lidé jsou rozdílné bytosti, nicméně jsou si mezi sebou rovny v právech. 7 V rámci pojmu rovnosti je potom možné rozlišit rovnost formální a rovnost materiální, potažmo rovnost příležitostí a rovnost výsledků. 8 Důležité je, že princip rovnosti a z něj vycházející zákaz diskriminace patří mezi atributy spravedlivého právního státu. 9 Ústavněprávním základem rovnosti a zákazu diskriminace je především ustanovení čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle nějž jsou lidé svobodní a rovní v důstojnosti a právech, a čl. 3, který říká, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, pří slušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. To se vztahuje i na hospodářská a sociální práva, jako právo na práci a svobodnou vol bu povolání (čl. 26), právo sdružovat se k ochraně hospodářských a sociálních zájmů (čl. 27) či právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28). Zákaz diskriminace má také mezinárodní rozměr, který vychází především z ustavení materiálního demokratického právního státu po druhé světové válce a po stavení lidských práv do centra koncepce takového státu. 10 Lze tedy uzavřít, že zásada rovného zacházení a zákaz diskriminace (zejména z důvodu pohlaví) je tedy dnes pevně zakotvena v mezinárodní a evropské legislativě. Dále je potřeba uvést, že zatímco podle antidiskriminačního zákona jsou právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace totožné, zákoník práce rovné zacházení a zá kaz diskriminace rozlišuje. Antidiskriminační zákon sice nejprve konstatuje, že fyzická osoba má ve vybra ných oblastech života právo na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována (§ 1 odst. 3). Nicméně dále obě práva ztotožňuje, když říká, že pro účely zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů stanovených zákonem (§ 2 odst. 1). Rovnítko mezi oběma právy lze nalézt i v odborné literatuře. 11 Zákaz diskriminace a právo na rovné zacházení dle antidiskriminačního zákona se po tom vztahuje pouze na rozlišování z důvodů uvedených v zákoně. Těmito důvody jsou rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, 7 KOLDINSKÁ, Kristýna. Gender a sociální právo. Rovnost mezi muži a ženami v sociálněprávních souvis lostech . Praha: C. H. Beck, 2010, s. 3. Dále tamtéž: „ Respektování rovnosti nepopírá přirozenou rozdílnost lidských individuí. Každá lidská bytost je jedinečná a neopakovatelná. Nelze tedy rozhodně tvrdit, že vzhledem k tomu, že jsou si lidé rovni, jsou také stejní. “ 8 K těmto pojmům srov. např. ŠTANGOVÁ, Věra. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 41 a násl. 9 BOUČKOVÁ, Pavla. Rovnost a sociální práva . Praha: Auditorium, 2009, s. 82. 10 GERLOCH, A: Teorie práva . 6. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013, s. 201 a násl. 11 Viz např.: „Zásada rovného zacházení bývá charakterizována jako pozitivní vyjádření zákazu diskriminace.“ ŠTANGOVÁ, Věra. Rovné zacházení a zákaz diskriminace v pracovním právu . 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009, s. 47.

68