PRACOVNÍ PRÁVO A SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ 2025 - Morávek (ed.)

se zaměstnancem komunikuje a jedná (např. poskytnutí dokumentů ve vhodné čitelné formě a poskytnutí přiměřeného času na jejich přečtení). Případem se zabývaly také soudy, včetně Nejvyššího soudu 24 a Ústavního soudu. 25 Ochránce se zabýval také případem zaměstnance Vězeňské služby – vězeňského vychovatele, který po zaměstnavateli požadoval přeložení do jiné věznice (jiného místa výkonu práce) ze zdravotních důvodů. 26 Ty spočívaly v dlouhodobých problémech se zády, které mu znemožňovaly dojíždění a měly tak charakter zdravotního postižení ve smyslu antidiskriminačního zákona (§ 5 odst. 6). Zatímco věznice, z které chtěl ode jít, mu to umožnila, věznice, do které chtěl přejít, to odmítla, přestože v dané věznici byla v tu chvíli prokazatelně volná místa. Protože k přeložení nedošlo, zaměstnanec byl nucen ze zdravotních důvodů ukončit pracovní poměr. Zaměstnanec argumentoval, že mu bylo přeložení odmítnuto z důvodu jeho věku a zdravotního postižení. Ochránce v daném případě konstatoval přímou diskriminaci z těchto důvodů i speciální nepří mou diskriminaci v podobě nepřijetí přiměřených opatření ve prospěch zaměstnance s postižením. Ochránce zdůraznil, že aby byla splněna povinnost přijmout přiměřené opatření ve smyslu antidiskriminačního zákona, musí tuto povinnost splnit všechny organizační složky zaměstnavatele, nikoli jen některá z nich. Uvedl také, že povinnost přijmout přiměřené opatření se uplatní i tam, kde zaměstnanec nežádá o převede ní či přeložení na základě doporučení poskytovatele pracovnělékařských služeb podle § 45 zákoníku práce; jde tedy nad rámec tohoto ustanovení. Žádost zaměstnance také nemusí být dle ochránce výslovně označena jako žádost o přiměřené opatření podle antidiskriminačního zákona. Postačuje, že zaměstnavateli byla souvislost se zdravot ním stavem zaměstnance zřejmá. Zaměstnanec Vězeňské služby v tomto případě uspěl v navazujícím soudním sporu, kterým se zabýval i Nejvyšší soud, 27 a získal náhradu nemajetkové újmy za diskriminaci ve výši 100 000 Kč a náhrady ušlé mzdy za dobu, po kterou by jeho pracovní poměr dále trval ve výši 196 579 Kč. 28 V dalším případě stěžovatelka se zdravotním postižením, která pečovala o nezleti lou dceru, namítala diskriminaci z důvodu pohlaví a zdravotního postižení. 29 Ochránce při posuzování diskriminaci nezjistil, ale uvedl, že přiměřeným opatřením ve prospěch zaměstnance s postižením může být také výkon práce z jiného místa. Nepřijetí přimě řeného opatření potom nelze odůvodnit jakýmikoli argumenty, například provozními důvody, ale pouze těmi, které odpovídají kritériím uvedeným v ustanovení § 3 odst. 3 antidiskriminačního zákona. 24 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, č. j.21 Cdo 1436/2020-759. 25 Nález Ústavního soudu ze dne 20. prosince 2022, sp. zn. IV.ÚS 366/21. 26 Zpráva veřejného ochránce práv ze dne 21. ledna 2019, sp. zn. 7571/2017/VOP, dostupné z: https://eso. ochrance.cz/Nalezene/Edit/6674. 27 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2022, č. j. 21 Cdo 916/2022-291. 28 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2022, č. j. 62 Co 282/2021-310. 29 Zpráva veřejného ochránce práv ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 5822/2022/VOP, dostupné z: https:// eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/10106.

74