PRAKTIKUM SPRÁVNÍHO PRÁVA

Část 2: 1) Rozšířenému senátu věc předložil druhý senát, protože identifikoval rozpor v ju dikatuře NSS, pro který nemohl ve věci sám rozhodnout a přiklonit se k názoru vyslovenému některým ze senátů, které v minulosti rozhodly protichůdně. Úlohou rozšířeného senátu je posilovat roli NSS jako vrcholného soudu, který má sjedno covat judikaturu. Pravomoc sedmičlenného [§ 16 odst. 3 písm. a) s. ř. s.] rozšíře ného senátu je dána v případech, kdy tříčlenný senát [§ 16 odst. 2 písm. b) s. ř. s.] dospěje k jinému názoru, než jaký již byl vyjádřen v rozhodnutí NSS. 2) Smyslem subsidiarity soudní ochrany je poskytnout veřejné správě prostor napravit svou nezákonnou nečinnost samostatně. Stejně jako v jiných případech nezákon ného výkonu veřejné moci je smyslem soudního přezkumu poskytnout ochranu až po vyčerpání opravných prostředků uvnitř veřejné správy. To respektuje dělbu moci. Ale také šetří práva a náklady účastníků řízení i orgánu veřejné moci. Správní řád tuto zásadu reflektuje v § 6 odst. 1 a v § 80. 3) Kdo je nadřízeným správním orgánem, je zpravidla uvedeno ve zvláštním zákoně z daného pododvětví správního práva (např. stavební zákon, zákon o pobytu ci zinců). V něm je buď explicitně uvedeno, kdo je nadřízeným správním orgánem, případně je v něm specifikován správní orgán, který rozhoduje o odvolání nebo vykonává dozor (§ 178 odst. 1 spr. ř.). Pro případ, že zvláštní zákon vymezení nad řízeného správního orgánu postrádá, uvádí § 178 odst. 2 spr. ř. obecný výčet toho, kdo se rozumí nadřízeným správním orgánem v typizovaných případech. Protože nadřízený orgán uplatňuje opatření proti nečinnosti z moci úřední (§ 80 odst. 1 spr. ř.), platí pro něj zásada oficiality. Povinností nadřízeného orgánu není na žá dost účastníka opatření proti nečinnosti uplatnit, ale pokud tak neučiní, může se neúspěšný účastník obrátit již na soud, protože bezvýsledně vyčerpal prostředek ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. 4) Ano, žalobu lze považovat za přípustnou, protože novou lhůtu stanovenou komi sí nelze vzhledem k žalobcovým tvrzením (která mají oporu ve spisu) považovat za přiměřeně dlouhou. Jestliže bylo řízení o jeho žádosti již těsně před vydáním rozhodnutí, komise měla stanovit lhůtu výrazně kratší, která by lépe odpovídala poměrné části řízení, jehož délku zákon předpokládá na 270 dnů (necelá polovi na této doby již nebyla třeba). Ochranu, které se žalobce u komise domohl, lze ve světle závěrů NSS považovat za formální, a nikoliv za účinnou. Není proto třeba trvat na vyčkání náhradní lhůty stanovené komisí, ale lze uzavřít, že žalobce bezvý sledně vyčerpal prostředek ochrany ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. 5) Půjde o usnesení podle § 47 písm. a) s. ř. s, kterým se řízení o žalobě zastavuje. Druhým výrokem bude ministerstvu uložena povinnost nahradit náklady soudní ho řízení žalobkyni. Ta vzala žalobu zpět poté, co ministerstvo vydalo rozhodnutí,

76