PRAKTIKUM SPRÁVNÍHO PRÁVA

krajem (resp. jejich orgánem) potom odpovídá buď stát, nebo příslušný územní sa mosprávný celek. V případě, že opatření obecné povahy bylo vydáno v samostatné působnosti, potom za újmu jím způsobenou odpovídá sám územní samosprávný celek (viz § 1 odst. 2, a dále § 19 a § 20 zákona). Naopak v případě, že opatře ní obecné povahy bylo vydáno v přenesené působnosti (tedy při výkonu státní správy), odpovídá za jím způsobenou újmu stát [viz § 3 odst. 1 písm. c) zákona]. V druhém případě by stát mohl – podle okolností případu – mít vůči obci či kraji právo na regresní úhradu podle § 16 odst. 1 zákona (tu ale nelze zaměňovat se samotnou odpovědností za újmu vůči tomu, komu byla způsobena). 4) Za stát by v tomto případě jednalo Ministerstvo zdravotnictví [viz § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.]. 5) Opět je třeba připomenout, že Nejvyšší soud opatření obecné povahy podřazuje při aplikaci zákona č. 82/1998 Sb. pod rozhodnutí (ve smyslu tohoto zákona). Subjektivní promlčecí lhůta (zákon nepřesně hovoří o době) v případě nemajet kové újmy je 6 měsíců (viz § 32 odst. 3 zákona); počíná přitom běžet ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí (tedy rozhodnutí o zrušení opatření obecné povahy) – viz § 32 odst. 1 zákona (ten je třeba logickým výkladem vztáh nout i na nárok na odčinění nemajetkové újmy).

86