Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

neexistuje ani mezinárodní trestní soud, ani mezinárodní mechanismy umožňující uložení trestu. Mezinárodní právo však prozatím překonává tyto překážky – které sami reflektují jeho nízký stupeň vývoje v součas- nosti – tím, že zmocňuje státy světa k vyměření trestu za porušení jeho norem. Toto činí (státy) vymáháním pravidel přímo nebo podle národní legislativy, která je převzala a integrovala. 12. Druhé tvrzení. (…) Toto tvrzení je úzce propojeno s tvrzením uvedeném v předcházejícím odstavci, ze kterého vyplývá jako logický závěr. Argumentace, na které je založeno, je následující: (a) Jedním z principů, jímž si státy do té či oné míry osvojily pravo- moc soudit a trestat osobu za zločin, který spáchala, je princip univerza- lity. Jeho podstatou v zásadě je, že tato pravomoc je dána každému státu bez ohledu na fakt, že zločin byl spáchán mimo jeho území osobou, která není jeho státním příslušníkem, ale za podmínky, že tato osoba je v jeho moci v momentu, kdy je postavena před soud. Tento princip je široce podporován a je všeobecně uznáván s ohledem na zločin pirátství jure gentium . I když existuje všeobecná shoda o jeho užití v takových pří- padech, názory na rozsah použitelnosti (scope of its application) se různí. (b) (…) použití principu univerzální jurisdikce je plně oprávněné, je- likož mezinárodní charakter „zločinů proti lidskosti“ (v širokém smyslu tohoto pojmu) je v tomto případě nepochybný, a bezprecedentní rozsah jejich škodlivých a vražedných následků není dnes předmětem diskuze. Jinými slovy, hlavní důvod, proč mezinárodní právo uznává právo kaž- dého státu k výkonu takové jurisdikce v případech pirátství – bez ohledu na fakt, že jeho (státu – pozn. překl.) vlastní jurisdikce není rozšířena na místo spáchání zločinu (volné moře) a pachatel je státním příslušní- kem jiného státu nebo osobou bez státního občanství – je možno apliko- vat o to více na výše zmíněné zločiny. (…) Z toho vyplývá, že stát, který stíhá a trestá osobu za tyto zločiny tak koná výlučně jako orgán a agent mezinárodního společenství, a vyměřuje pachateli trest za ním spáchané porušení zákazu uloženého mezinárodním právem. (c) Je pravdou – a to dále podporuje naše závěry – že tento princip se rozvíjel již drahnou dobu před vznikem mezinárodního zločinu pirátství.

263