Pracovní právo 2021

života, tedy rozhodnutí podle pravidel ekvity, rozhodnutí rozumné, nikoli slepé následová- ní maximy fiat iustitia, perreat mundus (ať zvítězí spravedlnost, i kdyby svět vzal za své). Navržené znění druhého odstavce nenařizuje, aby soudcovské stanovisko odpovídalo dosa- vadní soudní praxi nebo doktríně, musí však vycházet z jejich znalosti a být náležitě vyar- gumentováno. Ačkoli návrh zákoníku předpokládá soudcovské dotváření práva, stanoví mu zároveň jisté meze, protože návrh nechce opustit limity kontinentálního právního systému. 3. Závěrečné poznámky Soudce není automat. To si řada soudců uvědomuje. Není ale ani lucerna juris, které by náležela moc podle své (libo)vůle volně rozhodovat o osudech druhých. Je služebníkem práva, jehož primárním cílem by mělo být ve smyslu hodnotového uspo- řádání demokratického právního státu, jak plyne mj. z ústavního pořádku, usilovat o dosažení spravedlnosti. Jeho devizou by měla být konzistentnost v rozhodování a přesvědčivost ve zdůvodnění. Moc soudní by měla ctít svou úlohu a postavení. Neměla by si přisvojovat, co jí nenáleží, a nezříkat se toho, co jí přísluší. Pouze v jednom ze shora přiblížených případů, konkrétně ve věci rozhodované Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 2925/20, lze přisvědčit tomu, že soudní moc splnila svou úlohu a postupovala způsobem, který se od ní ve shora uvedeném smyslu předpokládá, a který jí přísluší. Oproti tomu v případě rozhodovaném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 3113/2015 a sp. zn. 21 Cdo 3955/2018, resp. Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 2820/20 se soudce proměnil v pouhá ústa zákona, aniž by usiloval o konečný cíl a účel práva. V ostatních případech (NS sp. zn. 21 Cdo 5825/2016, NSS sp. zn. 2 Ads 335/2018, ÚS sp. zn. IV. 1378/16) si naopak soudy přisvojily pravomoc, která jim nenáleží. Nemají-li být prohlášení o právním státě a právní kultuře pouhými prázdnými frá- zemi, je nezbytné směřovat ke konzistenci ve vnímání a v úloze moci soudní. Jednotný přístup přitom musí prostoupit celou soustavou. Aby to bylo možné, musí být jednot- livý soudci odpovídajícím způsobem vybaveni nejen životními zkušenostmi. Bude-li zachovávána jednotný teoreticko-koncepční pohled na úlohu moci soud- ní, mělo by z povahy věci dojít i k větší jednotnosti v rozhodování.

119