ŠAVŠ Studie 2019

Není samozřejmě dopředu snadné říci, jaké rozdíly mezi podobnými výrobky růz- ných podniků, či mezi kanály jejich distribuce, bude většinový zákazník vnímat jako tole- rovatelné a jaké za jasně oddělující, stejně jako to, jak daleko bude považovat za normální (či možné) pro uspokojení své potřeby daného výrobku cestovat. Proto vedle srovnání ceny, způsobu prodeje, technických parametrů, zamýšleného účelu, právních a daňových podmínek nákupu a užití apod. je třeba při vymezování trhů zkoumat i převládající pre- ference zákazníků, jejich vztah k určitým vlastnostem a značkám výrobků, jakož i jejich možnost srovnávat nabídky různých dodavatelů i mimo okruh svého stálého bydliště či působiště. „Komise uplatňuje otevřený přístup k empirickým důkazům, s cílem využívat všechny dostupné informace, které mohou mít v jednotlivých případech v ý znam. “ (Evropská komise, 1997, bod 25). Vymezení relevantního trhu se provádí pro každý řešený sou- těžní případ a závěry, k němuž právo aplikující orgán v určitém případě dospěje, nejsou nijak zavazující pro jiné případy obdobných podniků ve stejném odvětví. Lze v nich sa- mozřejmě hledat analogie i obecněji platné argumenty, nelze se však s dostatečnou právní jistotou spolehnout na to, že vymezení relevantních trhů v určitém odvětví, v ještě ne tak starém rozhodnutí Evropské komise, bude shledáno platným i v nadcházejících letech. U vědomí těchto skutečností, a s odkazem na výše uvedené prameny práva EU i dostupnou komentářovou literaturu (Jones a Sufrin, 2011, s. 61-84; Monti, 2001; Šilhán, 2012, s. 143-152; Kindl , 2017, s. 44-50), chce tento text nabídnout dílčí sondu do vymezování relevantních trhů v automobilovém průmyslu v aktuální rozhodovací praxi Evropské komise. Efektivní výroba automobilů v současném světě vyžaduje „velké podniky“ schopné investovat do výzkumu a vývoje, realizovat úspory z velkovýroby, provádět nadnárodní marketing a distribuci. Proto lze vyjít z předpokladu, že každý z těchto podniků (a těmi jsou v soutěžním právu „hospodářské jednotky“ podléhající jednotné strategii, tedy celé automobilové „groups“) zaujímá na obsluhovaných trzích určité postavení, které ho činí citlivým vůči vymezení relevantních trhů v soutěžně- -právním významu. Čím větší podíl podnik na relevantním trhu zaujímá, tím větší má jeho jednání dopad na hospodářskou soutěž a tím méně mu bude ze strany orgánů pově- řených jejich ochranou tolerováno 12 . Široké vymezení relevantního trhu, jako např. trhu všech osobních automobilů v celém Evropském hospodářském prostoru mu proto dává z hlediska soutěžního práva více možností, než vymezení zúžené jen např. na MPV vozy na národním trhu jedné malé členské země EU. Ke kterému vymezení se však přikloní orgány aplikující soutěžní právo? Jednoznačnou a dlouhodobě platnou odpověď na takovou otázku nelze, i vzhle- dem k výše naznačenému, očekávat. Lze se však na základě prověrky soutěžních rozhod- nutí Komise týkajících se podniků v odvětví automobilového průmyslu, jakož i souvise- jících analýz a komentářů, pokusit o kritické shrnutí přístupu k vymezení relevantních 12 Doktrína de minimis , umožňující tolerovat jakékoli jednání podniku vyjma tvrdých (cílených) kartelů, vyžaduje podíl do 10% na relevantním trhu v případě horizontálního vztahu (podíly účastníků vztahu se sčítají) na do 15% na každém z dotčených relevantních trhů v případě vertikálního vztahu. Výjimky pro určité postupy v distribuci (např. uzavírání smluv o výhradní distribuci nebo o selektivní distribuci mezi výrobcem a jeho distributorem) jsou podmíněny podílem obchodních partnerů ne větším než 30% dotčených relevantních trhů. Podíl 40% na relevantním trhu je hranicí, nad níž se již v soutěžním právu EU aplikuje vyvratitelná domněnka existence dominantního postavení atd. Podrobněji viz např. Jones a Sufrin, 2011, nebo Munková a Kindl a Svoboda, 2012, s. 157-158, 214, 278-279.

231