ŠAVŠ Studie 2019

„obrací perspektivu“ a z hlediska servisu, který se chce zařadit do sítě značkových, bere za rozhodující existenci více značek, o jejichž autorizaci se může ucházet, jakož i mož- nost dělat opravy jako servis neznačkový. V tomto duchu se v současném desetiletí soudy SRN začaly v hojně citovaných rozhodnutích (týkající se automobilky MAN 40 ) přiklá- nět na stranu toho, že servis ucházející se o přijetí do sítě některé automobilky se obrací na upstream trh, na kterém si konkurují všechny automobilky a dovozci, kteří autorizují servisy, resp. jim dodávají potřebné díly a informace (Wenger a Oberhammer, 2015, s. 672-674; Vogel a Vogel, 2018, s. 261-262). Servis-uchazeč má proto na výběr a ne- závisí od souhlasu či odmítnutí jedné automobilky, jak by se to mohlo jevit při chápání tohoto trhu jako downstream trhu, který zůstává spojený s konkrétní automobilkou. Z upstream tržní perspektivy nemá žádná automobilka vůči servisu ucházejícímu se o její autorizaci ani dominantní a velmi pravděpodobně ani jinak významné tržní postavení (přesahující 30% podíl na trhu). Odmítnutím takového uchazeče pak automobilka ne- riskuje konflikt se soutěžním právem. Nakolik lze toto „obrácení perspektivy“ v nahlížení na vztahy mezi automobilka- mi a potenciálními členy jejich servisních sítí nahlížet jako na nový standard soutěžního práva EU ve vymezování relevantních trhů v dané oblasti, je zatím nejisté. Evropská komi- se se po přijetí blokové výjimky „čtvrté generace“ pro automobilový sektor 41 v zásadě spo- kojila s dosaženým stavem soutěže v distribuci a servisu automobilů a zaměřila svou po- zornost na horizontální kartely (a spojení) mezi výrobci komponentů a náhradních dílů pro automobily. Potenciální vertikální kartely přenechala národním soutěžním úřadům a soudům. V tomto textu citované přehledy vývoje ochrany soutěže v automobilovém průmyslu proto v rostoucí míře pracují s rozhodnutími přicházejícími z národní úrovně a nikoli od orgánů EU. Dokud předběžnou otázku některého ze soudů členských stá- tů, která by zahrnovala vymezení relevantního sekundárního trhu některé automobilky, nezodpoví Soudní dvůr EU, bude usuzování z obtížně přehlédnutelného a nesourodého vývoje na úrovni členských států velmi obtížné a nejisté. 42 I v SRN, kterou lze v ochraně hospodářské soutěže považovat za mezinárodně vlivný vzor, již Nejvyšší spolkový soud částečně revidoval výše zmíněné „obrácení per- spektivy“. V lednu 2016 ve sporu ohledně odmítnutí přijetí do servisní sítě automobil- ky Jaguar rozhodl, 43 že relevantní trh je třeba vymezovat případ od případu s ohledem na specifika té či oné značky. V případě silných a luxusních značek automobilů může být status autorizovaného servisu nezbytností a výjimečnost značky pak může způsobit, že ze strany servisu již nejde o výběr mezi nezávislým statusem a různými srovnatelnými autori- zovanými sítěmi. To by logicky znamenalo, že relevantní sekundární trh je vymezen pouze touto značkou a daná automobilka na něm zaujímá dominantní, ne-li monopolní posta- 40 Jde o rozhodnutí Nejvyššího spolkého soudu SRN KZR 6/09 z 30. 3. 2011, dále Vrchního zemského soudu v Dusseldorfu VI-1 U (Kart) 19/11 z 21. 12. 2011 a Vrchního zemského soudu ve Frankfurtu 11 U 95/12 (Kart) z 22. 4. 2013. 41 Nařízení Komise (EU) č. 461/2010 předcházela podobně zacílená nařízení Komise č. 123/85, č. 1475/95 a č. 1400/2002. 42 Soudy některých členských zemí nenásledují přístup soudů SRN, ale naopak Evropské komise a trh náhradních dílů i oprav je pro ně vždy spojen se značkou a daná automobilka si tak na něm udržuje

rozhodující podíl. Viz Wenger a Oberhammer a Berger, 2018, s. 274-275. 43 Rozhodnutí Nejvyššího spolkového soudu SRN KZR 41/14 z 26. 1. 2016.

240